„`html
Tak co, už jste taky někdy koukali na to dítko, jak píše, a říkali si: „Sakra, co to tam vlastně kreslí?“ Nebojte, nejste sami. My, dospělí, to občas prostě nepochopíme. A právě proto se dneska podíváme na zoubek dětské grafognostice. Ne, nebojte, nebudeme dělat žádnou vědu. Spíš takový lehký úvod do problematiky, abyste věděli, co si pod tím představit a kdy už je třeba se raději poradit s odborníkem.
Co je to vlastně ta grafognostika?
Jednoduše řečeno, grafognostika je nauka o tom, jak dítě vnímá a zpracovává grafické podněty. Tedy, jak se učí psát, kreslit, ale i číst. Není to jen o tom, jak hezky umí dítě nakreslit sluníčko. Jde o to, jak se mu daří koordinovat oko a ruku, jak rozumí prostoru na papíře a jak dokáže z písmen skládat slova. Je to vlastně takový detektor, který nám může ukázat, kde se ve vývoji něco zadrhlo.
Proč je to důležité?
Protože včasná diagnostika vývojových poruch učení (jako je třeba dyslexie nebo dysgrafie) může dítěti strašně moc pomoct. Představte si, že se dítě snaží, jak může, ale písmenka se mu pořád pletou, čtení je pro něj utrpení a psaní je boj. A nikdo neví proč! Včasná intervence mu může ušetřit spoustu trápení, snížit frustraci a pomoct mu najít si cestu k učení, která mu bude vyhovovat. Takže, dávejte pozor na ty čmáranice svých ratolestí, můžou vám toho hodně napovědět.
Kdy zpozornět?
Samozřejmě, každé dítě je jiné a vyvíjí se svým vlastním tempem. Ale jsou určité signály, které by vás měly upozornit. Třeba když…
- Dítě má i v předškolním věku velké problémy s kreslením jednoduchých tvarů (kruh, čtverec).
- Neví, jak správně držet tužku.
- Má problémy s rozeznáváním písmen a číslic.
- Často zaměňuje podobné písmena (b/d, p/q).
- Jeho písmo je nečitelné a chaotické i přes snahu.
- Vyhýbá se aktivitám, které vyžadují psaní nebo kreslení.
…ale pamatujte, jeden příznak ještě neznamená diagnózu! Je důležité sledovat celkový vývoj dítěte a v případě pochybností se obrátit na odborníka – speciálního pedagoga nebo psychologa.
Co dělat, když máte podezření?
Nejdůležitější je nebát se a jednat. Promluvte si s učitelkou ve školce nebo škole. Ona vaše dítě vidí v interakci s ostatními dětmi a může vám poskytnout cenné informace. Dále se obraťte na pedagogicko-psychologickou poradnu. Tam vaše dítě odborně vyšetří a doporučí další postup. Důležité je neztrácet čas, čím dřív se problém odhalí, tím dřív se s ním dá pracovat.
A na závěr rada: Buďte trpěliví a podporujte své dítě. I malé pokroky si zaslouží pochvalu. Učení by mělo být radost, ne stres. A s trochou péče a trpělivosti to jde!
„`