Tak jsem si včera brouzdala internetem, jako obvykle, a narazila jsem na článek, který mě fakt zaujal. Víte, jak občas mluvíte a prostě nemůžete najít to správné slovo? Nebo když někdo jiný mluví a vy sice slyšíte, ale absolutně nechápete, co se vám snaží říct? Tak přesně o tomhle ten článek byl. Nebojte, nebudeme se bavit o banálních situacích. Půjdeme do hloubky!
Co se skrývá za našimi slovy?
Článek, který mě tak chytil za srdce, se jmenoval „Úvod do biologie jazyka a psychofyziologie: Afázie a poruchy řeči.“ Na první pohled to zní strašně odborně, ale nenechte se zmást. Autor to podal tak, že jsem se do toho fakt ponořila. Žádná suchá teorie, spíš takové lidské vyprávění o tom, jak složitě je náš mozek nastavený, aby nám umožnil mluvit a rozumět řeči. A co se stane, když se něco pokazí.
Co je to ta afázie?
Víte, já jsem si to doteď představovala jako něco, co se stane jen v telenovelách. Hrdinka se praští do hlavy a najednou nemůže mluvit. Ale ono je to mnohem komplexnější. Afázie je vlastně porucha řeči způsobená poškozením mozku. Může se stát po mrtvici, úrazu hlavy, nádoru… Cokoliv, co poškodí centra řeči v mozku.
A teď to nejzajímavější – afázie se projevuje různými způsoby. Někdo má problém s porozuměním, jiný s vyjadřováním. Někdo zase plete slova dohromady nebo si vymýšlí nová slova, která vůbec nedávají smysl. Je to fakt fascinující a zároveň děsivé, jak moc je řeč pro nás samozřejmá, dokud o ni nepřijdeme.
Poruchy řeči – to je široký pojem
Článek se ale nezaměřoval jen na afázii. Zabýval se i dalšími poruchami řeči. Třeba dysartrie – to je problém s výslovností, kdy člověk ví, co chce říct, ale prostě mu to nejde vyslovit správně. Nebo mutismus – neschopnost mluvit, i když člověk fyziologicky mluvit může. Je toho tolik, o čem jsem neměla ani tušení!
Musím říct, že tenhle článek mi fakt otevřel oči. Uvědomila jsem si, jak strašně moc si musíme vážit toho, že můžeme mluvit, rozumět a komunikovat s ostatními. Je to dar, který ne každý má.
K zamyšlení…
Tak co, zaujalo vás to aspoň trochu? Mě teda hodně. Možná se teď budete na lidi s poruchami řeči dívat trochu jinak. Možná budete trpělivější, empatičtější. A to je dobře. Protože i malé gesto může znamenat hodně. A víte co? Jdu si najít další takový článek. Třeba se zase dozvím něco nového!