Asi to znáte taky. Ten pocit, když se vám něco honí hlavou, něco nepříjemného, co tušíte, že byste měli řešit, ale… brání vám v tom neviditelná zeď. Strach. Strach z toho, co se stane, až se té pravdě podíváte do očí. A víte co? Někdy je ta zeď tak silná, že radši žijeme v iluzi, než abychom ji zbořili.
Proč se tolik bojíme?
Strach z konfrontace s bolestivou pravdou má spoustu podob. Může to být obava z odmítnutí, zklamání blízkých, nebo prostě jen strach z toho, že se nám zhroutí svět, jak ho známe. Vlastně je to taková pudová reakce, snaha vyhnout se bolesti za každou cenu. Vždyť kdo by se jí dobrovolně vystavoval, že jo?
Co nám strach bere?
Ale je tu jeden háček. Ten strach nás často paralyzuje. Brání nám v osobním růstu, v navazování hlubokých vztahů, v dosahování cílů. Drží nás zpátky v komfortní zóně, která ale vlastně zas tak komfortní není, když je plná nevyřešených problémů. A co hůř, ta nevyřešená pravda, i když ji potlačujeme, si stejně najde cestu ven. V podobě stresu, úzkosti, nespavosti… no znáte to.
Jak se odvážit a postavit se pravdě čelem?
Takže, co s tím? Jak tu neviditelnou zeď zbořit a nadechnout se čerstvého vzduchu? Není to jednoduché, to vám nikdo neslíbí. Ale dá se to. A stojí to za to.
Krok 1: Uvědomte si svůj strach
Nejdřív si zkuste pojmenovat, čeho se vlastně bojíte. Co konkrétně si myslíte, že se stane, až se s tou pravdou utkáte? Často zjistíte, že ty katastrofické scénáře, které si malujete, jsou mnohem horší, než jaká je realita.
Krok 2: Malé krůčky
Nemusíte hned skákat po hlavě do hluboké vody. Zkuste si tu pravdu dávkovat. Promluvte si o ní s někým blízkým, komu důvěřujete. Zapište si svoje pocity do deníku. Začněte malými krůčky a uvidíte, že s každým dalším krokem se váš strach bude zmenšovat.
Krok 3: Hledejte oporu
Nejste na to sami. Kolem vás je spousta lidí, kteří vám můžou pomoct. Ať už je to rodina, přátelé, nebo odborník, jako je psycholog. Nebojte se požádat o pomoc. Sdílená bolest je poloviční bolest, jak se říká.
Krok 4: Přijměte, že to bude bolet
Popravdě, konfrontace s bolestivou pravdou bolí. To nepopírejte. Ale ta bolest je očistná. Je to signál, že se něco mění, že se posouváte dál. A věřte mi, ta úleva, která přijde potom, stojí za to.
A co když to nezvládnu?
Taky v pořádku. Každý má svoje tempo. Důležité je, že se snažíte. A pamatujte si, že i když se vám to nepovede hned napoprvé, neznamená to, že jste selhali. Znamená to jen, že potřebujete víc času. A to je naprosto v pořádku.
Takže seberte odvahu, nadechněte se… a jděte do toho. Věřte si. Jste silnější, než si myslíte. A nakonec uvidíte, že na druhé straně té neviditelné zdi čeká osvobození.