Znáte ten pocit, když po dlouhé cestě konečně vidíte světlo na konci tunelu? Možná jste si ho prožili v práci, ve vztahu, nebo třeba právě v terapii. Měsíce (nebo roky!) poctivé práce na sobě, sezení za sezením, a najednou… cítíte, že jste na dobré cestě. Že už tolik nepotřebujete pravidelnou podporu, ale zároveň nechcete úplně ztratit kontakt.
Přechod od pravidelných sezení k ‚udržovacím‘?
Co to vlastně znamená „udržovací“ terapie? Představte si to jako pravidelnou kontrolu u lékaře. Už nejste nemocní, nepotřebujete intenzivní léčbu, ale občasné „doladění“ je fajn. Stejně tak i v terapii – zvládáte každodenní výzvy sami, ale uvítáte občasnou konzultaci, abyste si udrželi směr a zabránili případnému návratu starých vzorců.
Proč se vůbec na „udržovačku“ vrhnout?
Důvodů může být celá řada. Možná se blížíte k cíli, který jste si na začátku terapie stanovili. Nebo prostě cítíte, že už nepotřebujete tak intenzivní podporu, ale nechcete ztratit kontakt s terapeutem, kterému důvěřujete. Udržovací sezení vám dají prostor k občasné reflexi, prodiskutování aktuálních problémů a posílení strategií, které vám fungují. Zkrátka, jde o to, „nezakrnět“ a udržet si to dobré, co jste během terapie získali. Je to takový preventivní servis pro vaši psychiku.
Jak to vypadá v praxi?
Frekvence „udržovacích“ sezení je velmi individuální. Někdo preferuje jednou za měsíc, někdo jednou za čtvrt roku. Důležité je domluvit se s terapeutem na frekvenci, která vám vyhovuje. Můžete si také stanovit témata, na která se chcete zaměřit – například zvládání stresu v práci, komunikace ve vztahu, nebo seberozvoj. Někdy stačí jen probrat uplynulé období a ujistit se, že jste na správné cestě. Hlavní je, abyste se cítili komfortně a věděli, že máte k dispozici bezpečnou a podpůrnou osobu, na kterou se můžete obrátit, když to budete potřebovat.
A co vy? Už jste o „udržovací“ terapii někdy přemýšleli? Nebo máte s ní vlastní zkušenosti? Podělte se s námi v komentářích!