Tak jo, sedíš tam, v křesle, terapeut ti klade otázky a ty se pomalu otevíráš. A pak přijde pondělí a ty se vracíš do reality. A s ní i otázka: Mám o tom někomu říct? Jak to vůbec uchopit? Vždyť je to tak osobní…
Mluvit, nebo nemluvit? To je oč tu běží
Žádná černobílá odpověď neexistuje. Upřímně, je to sakra těžký rozhodování. Na jedné straně cítíš potřebu se svěřit, na druhé tě děsí představa, jak to okolí vezme. Bojíš se odsudků, nepochopení, nebo dokonce litování, a to nikdo nechce, že jo.
Důvody, proč se svěřit (a možná to risknout)
Jsou momenty, kdy to prostě musí ven. Potřebuješ si ulevit, získat podporu, nebo třeba jen vysvětlit, proč jsi poslední dobou tak trochu „mimo“. V tu chvíli je dobré mít někoho, kdo tě vyslechne bez odsuzování. Ale pozor: Nečekej, že to všichni pochopí. Někteří lidi prostě na terapii koukají skrz prsty a nic s tím nenaděláš.
Kdy raději držet jazyk za zuby (a proč je to v pohodě)
Ne vždycky je nutné vytrubovat do světa, že chodíš na terapii. Pokud máš pocit, že by ti to mohlo víc uškodit než pomoct, tak si to nech pro sebe. Je to tvoje soukromá věc a máš právo s ní nakládat, jak uznáš za vhodné. Třeba ti na to ještě nenazrál čas, nebo prostě necítíš potřebu to s někým sdílet. A to je naprosto v pořádku.
Jak to říct (když už se rozhodneš)
Pokud se rozhodneš se svěřit, je důležité to podat správně. Začni tím, komu nejvíc důvěřuješ. A buď připravená na různé reakce. Někdo tě obejme, jiný se zeptá, co se děje, a někdo bude zmatený. Důležité je, abys to ty sama měla srovnané v hlavě a dokázala to vysvětlit srozumitelně a bez zbytečných dramat.
Co říct a co si raději nechat pro sebe
Nemusíš vyklopit úplně všechno. Zaměř se na to, co je pro tebe důležité a co chceš, aby druhá osoba věděla. Můžeš říct například: „Chodím na terapii, protože mi to pomáhá lépe se vyrovnávat s…“, nebo „Potřeboval/a jsem si promluvit s někým, kdo je nezávislý a dokáže mi nabídnout jiný pohled.“ Rozhodně se vyhni detailním popisům tvých problémů a traumat. To si nech pro terapeuta.
A co na to společnost?
Bohužel, stigma kolem psychoterapie stále existuje. Mnoho lidí ji vnímá jako něco, co je pro „blázny“ nebo pro ty, co si neumí poradit sami. Ale doba se mění a stále více lidí si uvědomuje, že péče o duševní zdraví je stejně důležitá jako péče o tělo. Nenech se odradit názory ostatních. Děláš to pro sebe a pro své blaho.