„`html
Někdy se to stane. Usednete do křesla v příjemné místnosti, čaj voní po bylinkách a vy… se cítíte spíš jako u maturity. Přesně víte, co byste říct měli, a zároveň máte pocit, že jakákoli upřímnost by byla špatně. Strach z odsouzení terapeutem. Zní to absurdně, viďte? Ale je to sakra reálné.
Strach z odsouzení terapeutem: Proč je terapie bezpečný prostor?
Proč se vlastně bojíme? Psycholog, psychiatr, terapeut – to jsou přece lidi, kteří by měli být zvyklí na ledacos. Profesionálové, co denně slyší o problémech, o kterých byste vy nikomu neřekli ani pod pohrůžkou mučení. Jenže právě proto, že je to tak intimní, se bojíme. Bojíme se, že budeme souzeni za své myšlenky, pocity, rozhodnutí. Že terapeut si o nás pomyslí: „No tohle snad nemyslí vážně!“ A to i když si to racionálně nepřipouštíme.
Proč se to děje?
Je to, řekněme, taková obrana. Už od malička jsme si v hlavě stavěli pomyslné zdi. Co můžeme říct, co ne. Co se hodí, a co se naopak trestá. Terapie je pak takové svlékání se donaha – nejen emocionálně, ale i myšlenkově. A kdo z nás se rád svléká před cizími lidmi? Zvlášť, když se bojíme, že uvidí to, co vidět nechceme.
Ale terapie má být bezpečná! Opravdu?
Ano, má být. A dobrý terapeut to ví. Základem terapie je důvěra a bezpečí. Terapeuta váže mlčenlivost, takže se nemusíte bát, že vaše tajemství se objeví na sociálních sítích. A co je ještě důležitější – terapeut je trénovaný na to, aby vás nesoudil. Jeho úkolem není hodnotit vaše činy, ale pomoct vám je pochopit. Koukat na to z různých úhlů a najít cestu dál.
Co s tím můžu dělat?
Nejjednodušší rada je: Mluvte o tom! Řekněte svému terapeutovi, že máte strach, že vás bude soudit. Možná se vám uleví už jen tím, že to vyslovíte. A dobrý terapeut se s tím dokáže pracovat. Bude se snažit vytvořit ještě bezpečnější prostředí, abyste se cítili lépe. Protože terapie má být o vás. O vašem uzdravení. A strach z odsouzení tomu prostě nesmí stát v cestě. Někdy to chce čas, někdy je to běh na dlouhou trať, ale stojí to za to.
„`