„`html
Život se někdy vleče jako smrad a zdá se, že se nikam neposouváme. Všechny ty plány, sny a předsevzetí zůstávají kdesi v šuplíku a realita bolí jako naražená kostrč. Ale co když je i malý krůček dopředu úspěch? Co když je trpělivost klíč k lepším zítřkům?
I pomalý pokrok je pokrok: Buďte k sobě trpěliví
Znám to sama moc dobře. Člověk se honí za dokonalostí, chce všechno hned a teď. Chce být nejlepší, nejchytřejší, nejkrásnější. Jenže takhle to nefunguje. Tlak, který si na sebe sami vyvíjíme, nás akorát paralyzuje a nakonec neděláme nic. Jsme jako zajíc před reflektory.
Proč se cítíme pod tlakem?
Sociální sítě. To je mor dnešní doby. Všichni se chlubí dokonalými životy, dokonalými těly, dokonalými vztahy. Ale ruku na srdce, kdo z nás žije opravdu takhle? Většinou je to jen pozlátko, pečlivě nastavená fasáda. Srovnávat se s tím je jako srovnávat hrušky s jabkama. Každý máme svůj vlastní příběh, svou vlastní cestu. A ta cesta nemusí být rychlá, nemusí být okázalá. Důležité je jít dopředu, i kdyby jen malými krůčky.
Jak na to? Trpělivost růže přináší.
Prvním krokem je uvědomění. Uvědomit si, že nejste stroj na plnění úkolů. Jste člověk. A člověk má právo na chyby, na špatné dny, na lenošení. Dovolte si to. Nebuďte na sebe tak přísní. Místo kritiky se raději pochvalte za to, co se vám podařilo, i kdyby to byla jen maličkost.
Druhým krokem je stanovit si reálné cíle. Místo toho, abyste si dali za cíl zhubnout 10 kilo za měsíc, si dejte za cíl chodit každý den na procházku. Místo toho, abyste si dali za cíl napsat román za rok, si dejte za cíl psát každý den alespoň jednu stránku. Malé krůčky vedou k velkým výsledkům. Věřte mi.
A třetím krokem je obklopit se lidmi, kteří vás podporují. Lidé, kteří vás neustále kritizují a srážejí, vás akorát demotivují. Potřebujete lidi, kteří vám věří, kteří vás povzbudí, když to nejvíc potřebujete. Lidi, kteří vám řeknou: „Hele, tohle se ti fakt povedlo!“
Takže, hlavu vzhůru! I pomalý pokrok je pokrok. Buďte k sobě trpěliví a uvidíte, že nakonec dojdete tam, kam chcete. A to je přece to hlavní, no ne?
„`