Cítíte se občas jako Alenka v říši divů, jenže místo kloboučníka potkáváte jednoho psychologa za druhým? Hledáte tu správnou cestu k sobě, ale v záplavě terapeutických směrů se ztrácíte? Nejste sami. Dneska se podíváme na zoubek dvěma oblíbeným přístupům: zážitkové a „mluvící“ terapii. Protože, ruku na srdce, ne každému sedne rozebírat dětství u kafíčka.
Zážitková terapie: Když slova nestačí
Představte si, že místo křesla v ordinaci sedíte třeba na koni, lezete po horách nebo tancujete. Zní to jako aktivní dovolená? Možná. Ale tohle je terapie, kde se problémy řeší skrze prožitek. Žádné dlouhé rozhovory, ale akce, která vás vytáhne z komfortní zóny a donutí reagovat.
Co to obnáší v praxi?
Zážitková terapie má mnoho podob. Může to být arteterapie, kde se vyjadřujete malováním nebo modelováním. Muzikoterapie, kde emoce proudí skrze hudbu. Nebo třeba dramaterapie, kde hrajete role a zkoušíte si, jak reagovat v různých situacích. A co třeba terapie s pomocí zvířat? Už jen hlazení psa dokáže zázraky!
Pointa je jasná: aktivujete tělo, zapojíte emoce a hledáte řešení tady a teď. Někdy je těžké slovy popsat, co se v nás děje. Ale pohyb, dotek, zvuk – to jsou univerzální jazyky, kterým rozumí každý.
„Mluvící“ terapie: Slovo léčí
Tady už se vracíme ke klasice. Pohodlné křeslo, vlídný terapeut a hromada otázek. „Mluvící“ terapie, ať už se jedná o psychoanalýzu, kognitivně-behaviorální terapii nebo třeba humanistický přístup, staví na dialogu.
Jak to funguje?
Postupně odkrýváte vrstvy své osobnosti, analyzujete minulé zážitky, učíte se nové strategie zvládání stresu. Terapeut vám naslouchá, klade otázky, pomáhá vám pojmenovat emoce a dává vám prostor pro sebereflexi.
Někdy to bolí. Někdy je to náročné. Ale pokud máte pocit, že potřebujete hlubší vhled do sebe sama, „mluvící“ terapie může být tou správnou volbou.
Která je ta pravá?
Neexistuje univerzální odpověď. Záleží na vašich preferencích, na povaze problému a na osobnosti terapeuta. Někdo potřebuje aktivitu a uvolnění, jiný zase klid a hloubkovou analýzu.
Tip na závěr: Nebojte se zkoušet. Můžete začít zážitkovou terapií a pak přejít k „mluvící“, nebo naopak. Důležité je najít to, co vám nejvíce vyhovuje a co vám pomáhá posunout se dál. Protože péče o duši je cesta, ne cíl. A ta cesta by měla být v první řadě vaše.