„`html
Už jste si někdy všimli, jak se vaše dítě, nebo třeba ten puberťák od vedle, najednou jakoby stáhnul? Že se usmívá míň, raduje míň, a spíš se mračí do země? Neříkám, že hned musí jít o depresi, ale ruku na srdce, v dnešní době je toho na mladý lidi strašně moc. A občas se ta kára prostě zadrhne.
Deprese u dětí a adolescentů: Jak ji rozpoznat a jak pomoci?
Je to takový ten šedý slon v pokoji, o kterém se moc nemluví. Deprese. Jenže u dětí a teenagerů má často úplně jinou podobu než u dospělých. Někdy to není smutek, ale spíš podrážděnost, vztek, nebo totální ztráta zájmu o věci, které je dřív bavily. Jo a taky nezapomeňte, že puberta je sama o sobě taková divočina, takže rozlišit „normální“ pubertální nálady od něčeho vážnějšího, to je umění.
Jak se to projevuje?
Tak si to pojďme trochu rozebrat. Jasně, každý dítě je jiný, a co platí na jednoho, nemusí platit na druhého. Ale jsou signály, které by vám měly rozsvítit kontrolku. Třeba:
- Změny v chování: Z ničeho nic začne být dítě agresivní, nebo naopak apatické. Zavírá se v pokoji, s nikým nemluví.
- Problémy se spánkem: Nespavost, nebo naopak přehnaná spavost. Zkrátka, něco není v normě.
- Změny v jídle: Přestane jíst, nebo se naopak přejídá. Tyhle extrémy jsou vždycky varovný signál.
- Ztráta energie: „Mám hroznou depku, vůbec na nic nemám sílu!“ Zní to jako klišé, ale únava, která trvá delší dobu a nemá zjevnou příčinu, je podezřelá.
- Problémy ve škole: Najednou se zhorší známky, dítě se přestane učit, chodí za školu.
Co s tím můžu dělat?
Nejdůležitější je mluvit. Vím, zní to jako otřepaná fráze, ale je to fakt. Zkuste si s dítětem sednout, v klidu, bez výčitek, bez moralizování. Jen poslouchejte. Dejte mu najevo, že jste tu pro něj a že mu chcete pomoct. I kdyby se mělo jen vyvztekávat, dejte mu ten prostor. A pokud to nepomáhá, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Psycholog nebo psychoterapeut není žádná ostuda, naopak, je to projev zodpovědnosti.
Kde hledat pomoc?
Existuje spousta organizací a linek důvěry, které se zaměřují na pomoc dětem a adolescentům. Třeba Linka bezpečí, Modrá linka, nebo různé pedagogicko-psychologické poradny. A nezapomeňte, nikdy nejste sami. Vždycky se najde někdo, kdo vám může pomoct.
Jo a ještě jedna věc. Nezapomeňte se starat i sami o sebe. Protože pokud se vám hroutí svět, těžko budete oporou pro někoho jiného. Takže si dopřejte čas na odpočinek, na koníčky, na všechno, co vám dělá radost. Protože vy jste taky důležití.
„`
Už jste si někdy všimli, jak se vaše dítě, nebo třeba ten puberťák od vedle, najednou jakoby stáhnul? Že se usmívá míň, raduje míň, a spíš se mračí do země? Neříkám, že hned musí jít o depresi, ale ruku na srdce, v dnešní době je toho na mladý lidi strašně moc. A občas se ta kára prostě zadrhne.
Deprese u dětí a adolescentů: Jak ji rozpoznat a jak pomoci?
Je to takový ten šedý slon v pokoji, o kterém se moc nemluví. Deprese. Jenže u dětí a teenagerů má často úplně jinou podobu než u dospělých. Někdy to není smutek, ale spíš podrážděnost, vztek, nebo totální ztráta zájmu o věci, které je dřív bavily. Jo a taky nezapomeňte, že puberta je sama o sobě taková divočina, takže rozlišit „normální“ pubertální nálady od něčeho vážnějšího, to je umění.
Jak se to projevuje?
Tak si to pojďme trochu rozebrat. Jasně, každý dítě je jiný, a co platí na jednoho, nemusí platit na druhého. Ale jsou signály, které by vám měly rozsvítit kontrolku. Třeba:
- Změny v chování: Z ničeho nic začne být dítě agresivní, nebo naopak apatické. Zavírá se v pokoji, s nikým nemluví.
- Problémy se spánkem: Nespavost, nebo naopak přehnaná spavost. Zkrátka, něco není v normě.
- Změny v jídle: Přestane jíst, nebo se naopak přejídá. Tyhle extrémy jsou vždycky varovný signál.
- Ztráta energie: „Mám hroznou depku, vůbec na nic nemám sílu!“ Zní to jako klišé, ale únava, která trvá delší dobu a nemá zjevnou příčinu, je podezřelá.
- Problémy ve škole: Najednou se zhorší známky, dítě se přestane učit, chodí za školu.
Co s tím můžu dělat?
Nejdůležitější je mluvit. Vím, zní to jako otřepaná fráze, ale je to fakt. Zkuste si s dítětem sednout, v klidu, bez výčitek, bez moralizování. Jen poslouchejte. Dejte mu najevo, že jste tu pro něj a že mu chcete pomoct. I kdyby se mělo jen vyvztekávat, dejte mu ten prostor. A pokud to nepomáhá, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Psycholog nebo psychoterapeut není žádná ostuda, naopak, je to projev zodpovědnosti.
Kde hledat pomoc?
Existuje spousta organizací a linek důvěry, které se zaměřují na pomoc dětem a adolescentům. Třeba Linka bezpečí, Modrá linka, nebo různé pedagogicko-psychologické poradny. A nezapomeňte, nikdy nejste sami. Vždycky se najde někdo, kdo vám může pomoct.
Jo a ještě jedna věc. Nezapomeňte se starat i sami o sebe. Protože pokud se vám hroutí svět, těžko budete oporou pro někoho jiného. Takže si dopřejte čas na odpočinek, na koníčky, na všechno, co vám dělá radost. Protože vy jste taky důležití.
„`