Už jste to zažili? Stojíte bezradně a sledujete, jak se někdo blízký trápí. Vidíte, že potřebuje pomoc, ale on ji zarputile odmítá. „Mně nic není,“ slyšíte dokola, ať už jde o problémy v práci, rozpad vztahu, nebo jen dlouhodobou špatnou náladu. Je to frustrující, bolí to, a často se cítíte naprosto bezmocní. Kam se poděla ta otevřenost, ta důvěra? Ztratila se v mlze odmítání a strachu.
Jak prolomit ledy?
Nečekejte zázraky přes noc. Prvním krokem je trpělivost. Snažte se netlačit, nekritizovat a hlavně: nehodnotit. Místo toho se zaměřte na to, abyste vytvořili bezpečné prostředí, kde se daná osoba bude cítit komfortně a bezpečně. Naslouchejte, i když se vám to, co slyšíte, nelíbí. Zkuste se vcítit do její situace. Možná se za tím odmítáním skrývá strach, hanba, nebo prostě jen pocit, že nezvládne projevit slabost.
Buďte empatický parťák, ne terapeut
Nečekejte, že budete psycholog. Vaše role je jiná. Jste ten, kdo nabídne rameno, uvaří kafe, zajde na procházku. Jste tu proto, abyste ukázali, že vám na dané osobě záleží, a že ji podpoříte, ať se děje cokoliv. Klíčem je autenticita. Ne předstírání zájmu, ale skutečné, upřímné sdílení.
Kdy je čas na odbornou pomoc?
Existují situace, kdy už vaše snaha nestačí. Pokud si všimnete náhlých změn v chování, prohlubující se izolace, myšlenek na sebepoškození nebo dokonce na sebevraždu, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc. I když to daná osoba odmítá, její zdraví a bezpečí jsou na prvním místě. Můžete se poradit s praktickým lékařem, kontaktovat krizové centrum, nebo vyhledat psychologa.
Nezapomínejte na sebe
Pomáhat druhým je krásné, ale nezapomínejte na sebe. I vy potřebujete podporu a odpočinek. Vyčerpání vám nepomůže nikomu. Nebojte se říct si o pomoc, popovídat si s přáteli, nebo si dopřát chvíli klidu. Pamatujte, že i když se snažíte ze všech sil, nemůžete nikoho donutit k tomu, aby si nechal pomoci. Důležité je, že jste se snažili, a že jste tu pro něj, až se rozhodne pomoc přijmout.