Občas se stane, že žaludek prostě stávkuje. Necítíme se dobře, je nám těžko, a někdy to zajde až k tomu, že se nám potrava vrací zpět do úst. Ale co když se to děje opakovaně, a navíc bez zjevné fyziologické příčiny? Může jít o ruminační syndrom. Není to nic, za co by se člověk měl stydět, ale je důležité o něm vědět a umět s ním pracovat.
Ruminační syndrom: Přežvykování jídla (psychicky podmíněné)
Ruminační syndrom je funkční porucha trávicího traktu. Zjednodušeně řečeno, jídlo se krátce po spolknutí vrací zpět do úst, kde je znovu žvýkáno a polykáno. Důležité je zdůraznit, že nejde o zvracení. Na rozdíl od zvracení, které je doprovázeno křečemi a nevolností, je ruminace obvykle bezbolestná a člověk si ji sám uvědomuje a do jisté míry i kontroluje. Proč se to ale děje?
Co se skrývá za přežvykováním?
Hledání příčin ruminačního syndromu je tak trochu detektivka. U dětí se často spojuje s emoční deprivací nebo stresem. U dospělých zase může souviset s úzkostí, depresí, traumatem nebo poruchami příjmu potravy. Někdy se dokonce objevuje jako nevědomá snaha zvládat stresové situace. Představte si to jako takový „ventil“ pro nahromaděné emoce. Tělo zkrátka hledá způsob, jak se s nimi vypořádat.
Jak s tím bojovat?
Nejlepší je obrátit se na odborníka. Psychoterapie, a to zejména kognitivně-behaviorální terapie, může pomoci identifikovat spouštěče ruminace a naučit se s nimi lépe pracovat. Důležitá je i úprava stravovacích návyků – jíst menší porce, důkladně žvýkat, vyvarovat se spouštěčům (například mastným jídlům) a relaxovat po jídle. V neposlední řadě je klíčová práce se stresem. Naučit se relaxační techniky, meditovat nebo se věnovat koníčkům, které nás baví, může výrazně snížit frekvenci ruminace.
Ruminační syndrom není konec světa. S pomocí a trpělivostí se dá s ním žít plnohodnotný život. Důležité je nebát se mluvit o tom a hledat řešení.