Už jste někdy měli ten pocit, že vám břicho mluví do života? Že to, co jíte, má vliv i na to, jak se cítíte uvnitř? Není to náhoda. Spojení mezi střevem a mozkem je silnější, než si možná myslíte. A když se něco v trávicím traktu zadrhne, může to zamávat i s vaší psychickou pohodou.
Celiakie a duševní zdraví: Propojení střev a mozku
Celiakie, autoimunitní onemocnění, které vyvolává reakci na lepek, se neprojevuje jen zažívacími potížemi. Často se k ní přidávají i stavy, které bychom s trávicím traktem na první dobrou nespojovali: úzkosti, deprese, únava, „mozková mlha“. Jak je to možné?
Střevo jako druhý mozek: když se komunikace zadrhne
Střevo je protkané nervy a mikroorganismy, které neustále komunikují s mozkem. Říká se mu také druhý mozek. A když v něm probíhá zánět, jako je tomu u celiakie, tahle komunikace se může pořádně zkomplikovat. Zánětlivé cytokiny, které se uvolňují při reakci na lepek, putují krevním oběhem až do mozku a ovlivňují jeho funkci. To se pak odráží na náladě, soustředění a celkovém psychickém rozpoložení.
Když chybí živiny: psychika v nouzi
Celiakie poškozuje střevní klky, které jsou zodpovědné za vstřebávání živin. Důsledkem je, že tělo nedostává, co potřebuje. Nedostatek vitamínů a minerálů, jako je například vitamín B12, železo nebo hořčík, se pak může projevit i psychickými problémy. Nervový systém potřebuje živiny jako sůl, aby fungoval správně. A když mu chybí, hlásí to.
Co s tím? Jídelníček jako lék
Základem je samozřejmě striktní bezlepková dieta. Je to sice občas o nervy a vyžaduje to hodně sebezapření, ale je to klíč k uzdravení střeva i mysli. Jakmile se zánět ve střevě zklidní, začne se zlepšovat i psychická pohoda. Vedle bezlepkové diety je důležité dbát na pestrou stravu bohatou na vitamíny a minerály. Někdy je vhodné sáhnout i po doplňcích stravy, ale to už je lepší probrat s lékařem nebo nutričním terapeutem.
Nenechte se v tom!
Celiakie může být pěkná fuška, jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Proto je důležité nebýt na to sám. Vyhledejte si podpůrnou skupinu, promluvte si s psychologem nebo terapeutem, nebojte se říct si o pomoc rodině a přátelům. A pamatujte, že nejste v tom sami. S celiakií se dá žít plnohodnotný život. Jen je potřeba o sebe pečovat komplexně – od střev až po duši.