Život nám občas připraví výzvy, se kterými se pereme, jak nejlépe umíme. Někdy jsou to krátkodobé nepříjemnosti, jindy vleklé problémy, které se nám zakusují hluboko do každodennosti. A co když se k tomu přidá i smutek, beznaděj, prostě taková ta tíseň, co člověka dusí zevnitř? To už je najednou o dost těžší kalibr. Dneska se podíváme na to, jak se s takovou situací dá pracovat, když se potkají chronická nemoc a deprese.
Chronická nemoc a deprese: Dvojí břemeno
Chronická nemoc sama o sobě je obrovská zkouška. Neustálá bolest, omezení v pohybu, nutnost brát léky, sledovat jídelníček… To všechno má dopad na psychiku. Člověk se cítí unavený, frustrovaný, ztrácí radost z věcí, které mu dřív dělaly dobře. A to je přesně to, co otevírá dveře depresi. Jako by nestačilo jedno břemeno, najednou jich neseme hned dvě. A to už je vážně na mašli.
Proč se deprese a chronická nemoc tak často potkávají?
Není to náhoda. Bolest, únava a omezení, které chronická nemoc přináší, ovlivňují chemii v mozku. Mění se hladina neurotransmiterů, jako je serotonin nebo dopamin, které hrají klíčovou roli v regulaci nálady. Navíc, ztráta kontroly nad vlastním životem, pocity bezmoci a beznaděje – to všechno jsou rizikové faktory pro rozvoj deprese. Je to takový začarovaný kruh – nemoc vyvolává depresi, deprese zhoršuje průběh nemoci a tak dál. No potěš koště, co?
Jak poznat, že se jedná o depresi a ne jen o „špatnou náladu“?
Tady je potřeba být upřímný sám k sobě. Smutek a únava jsou sice s chronickou nemocí spojené, ale deprese je něco víc. Trvá déle, je intenzivnější a zasahuje do všech oblastí života. Ztráta zájmu o koníčky, problémy se spánkem, nechutenství, pocity viny, beznaděje, myšlenky na smrt… To už jsou signály, které by neměl člověk ignorovat. Lepší je včas si říct „hele, tohle už je asi moc“ a vyhledat pomoc. Co na tom, že se třeba pleteme? Aspoň budeme mít klid na duši.
Co s tím můžeme dělat?
Nečekejte na zázrak. Deprese se sama nevyléčí. Prvním krokem je uvědomit si problém a přiznat si, že potřebujete pomoc.
Promluvte si s někým. Ať už s rodinou, přáteli, nebo s odborníkem. Sdílení je důležité. Nebojte se říct, jak se cítíte. Nemusíte si to dusit v sobě.
Vyhledejte odbornou pomoc. Psycholog, psychoterapeut nebo psychiatr vám mohou pomoci najít cestu ven. Terapie a léky mohou být účinnou kombinací.
Dělejte něco, co vás baví. I když se vám nechce. I malé krůčky se počítají. Procházka v přírodě, poslech hudby, pletení… Cokoliv, co vám aspoň trochu zlepší náladu.
Nezapomínejte na sebe. Dopřejte si odpočinek, zdravou stravu, dostatek spánku. Je to klišé, ale funguje to.
Buďte k sobě laskaví. Neházejte si klacky pod nohy. Netrestejte se za to, že se necítíte dobře. Mějte se rádi, i když vám zrovna není do smíchu.
Život s chronickou nemocí a depresí je náročný, ale není to beznadějné. S pomocí a podporou se dá zvládnout. Důležité je nevzdávat se a hledat cesty, jak si život alespoň trochu zpříjemnit. A pamatujte, nejste v tom sami.