Někdy se zdá, že rodina má být přístav bezpečí, místo, kde se cítíme pochopeni a přijati takoví, jací jsme. Jenže co když je to naopak? Co když se v rodinných vztazích objeví stín – stigma? To slovo samo o sobě zní chladně a vzdáleně, ale v praxi dokáže pěkně zamíchat kartami a ovlivnit životy všech zúčastněných.
Stigma v rodině: Jak se projevuje a jak ho řešit?
Stigma v rodině se může projevovat různými způsoby. Od nenápadných narážek a posměšků až po otevřené odsuzování a vyloučení. Často se točí kolem témat, která společnost vnímá jako problematická: duševní onemocnění, závislosti, sexuální orientace, odlišný životní styl nebo třeba i jen „černá ovce“ rodiny, která se vymyká zavedeným pravidlům.
Co stigma vlastně je?
Stigma je v podstatě nálepka. Zjednodušující a často i zkreslený pohled na člověka nebo skupinu lidí, který vede k diskriminaci a vyloučení. V rodině může tato nálepka ulpět velmi pevně a její odstranění je pak běh na dlouhou trať. Může to být něco jako: „Jana je divná, protože chodí k psychologovi.“ nebo „Pavel je nespolehlivý, protože jednou zkusil drogy.“
Jak se stigma projevuje v rodině?
Projevů stigmatu je celá řada. Může se jednat o:
- Izolaci: Člen rodiny je vyřazen z rodinného života, ignorován, nebo se s ním ostatní odmítají stýkat.
- Nálepkování: Stálé poukazování na „problém“ a používání negativních označení.
- Odmítání: Odmítání přijmout realitu a bagatelizování problému.
- Obviňování: Hledání viníka a svalování odpovědnosti za problémy na stigmatizovaného člena.
- Mlčení: Tabuizování tématu a vyhýbání se jakékoliv diskusi.
Jak stigma v rodině řešit?
Řešení stigmatu v rodině je náročné, ale rozhodně ne nemožné. Klíčem je otevřená komunikace, empatie a snaha pochopit pohled druhé strany. Zkrátka zkusit se vžít do kůže toho druhého, i když to zrovna není úplně komfortní. Chce to kuráž a možná i trochu tvrdohlavosti. Ale stojí to za to, protože zdravé rodinné vztahy jsou k nezaplacení. A pamatujte, nejste v tom sami. Hledejte pomoc u odborníků, svěřte se přátelům nebo se zapojte do podpůrných skupin. Důležité je neztrácet naději a věřit, že i z té nejtemnější noci může vzejít světlo.