Komplexní buňky se nacházejí jak v primární zrakové kůře (V1), tak v sekundární zrakové kůře (V2).
Složitá buňka bude podobně jako jednoduchá buňka reagovat především na orientované okraje a mřížky, nicméně její receptivní pole nelze zmapovat do pevných excitačních a inhibičních zón. Bude spíše reagovat na obrazce světla v určité orientaci v rámci velkého receptivního pole, bez ohledu na přesné umístění. Některé komplexní buňky optimálně reagují pouze na pohyb v určitém směru.
Rozdíl mezi receptivními poli a charakteristikami jednoduchých a komplexních buněk spočívá v hierarchické konvergentní povaze vizuálního zpracování. Komplexní buňky přijímají vstupy z několika jednoduchých buněk. Jejich receptivní pole je tedy sumací a integrací receptivních polí mnoha vstupních jednoduchých buněk.
Tyto buňky objevili Torsten Wiesel a David Hubel v 50. letech 20. století.