Někdy se nám zdá, že vidíme svět takový, jaký je. Jenže co když nám naše vlastní mysl hraje malicherné triky? Co když realita, kterou vnímáme, je jen zkreslená verze toho, co se skutečně děje?
5 triků mysli, které vám zkreslují realitu
Představte si svou mysl jako film. Jednotlivé myšlenky jsou jako políčka filmu – krátké, pomíjivé, ale nezbytné. Jenže když se jedno políčko dostane mimo sekvenci, je špatně sestříhané nebo upravené, může to ovlivnit celý film. Stejně jako se dá manipulovat s filmem, dá se i s myšlenkami. Můžeme vidět obraz, který je buď mnohem lepší, nebo horší, než ve skutečnosti je.
Samotné myšlenky nejsou tak silné, jak se říká. Sílu získávají, když se jimi začneme aktivně zabývat a živit je. A právě tady se myšlenka mění v takzvané kognitivní zkreslení. Málokdo si to uvědomuje, natož aby si uvědomoval, které myšlenky vlastně posiluje.
Kognitivní zkreslení nejsou pouhé myšlenky. Jsou to způsoby myšlení, do kterých se aktivně zapojujeme, občas nevědomky. A pokud jsou tato zkreslení trvalá, můžou zhoršit nebo dokonce vytvořit psychické problémy.
Naštěstí, zkreslené myšlenky jsou jen zvyky, a ty se dají změnit.
1. Generalizace: Všechno je vždycky stejné
Stalo se vám někdy, že jste si na základě jedné jediné události udělali úsudek o všem ostatním? Třeba když jste měli špatný vztah a usoudili jste, že už nikdy nebudete šťastní a zůstanete navždy sami? A tak jste smazali seznamku a vyhýbáte se vztahům? To je přesně ono! Generalizace vás omezuje a připravuje na zkreslené myšlení a emoční bolest. Vlastně se porážíte ještě předtím, než vůbec začnete bojovat.
Většinou jsou generalizace nepřesné. Pokud se přistihnete, že něco generalizujete, zastavte se. Zkuste si udělat analýzu nákladů a výnosů téhle myšlenky. Stojí za to takhle přemýšlet? Existují nějaké relevantní důkazy, které by tuhle myšlenku podpořily? Buďte objektivní! Prozkoumejte, jaké myšlenky si opakujete. Vaše mysl je jako mixážní pult – to, co si neustále přehráváte v hlavě, se nakonec stane melodií.
2. Nálepkování: Jsi nula!
Nálepkování je extrémní forma generalizace. Buď míří na vás samotné, nebo na někoho jiného. V podstatě je to jen jiný název pro předsudky – chováte negativní myšlenky o někom (o sobě nebo o někom jiném) bez dostatečných důkazů. Když se uchylujete k tomuto zkreslenému myšlení, obvykle nálepkujete bez kontextu. Například, když někoho označíte za „idiota“, jen proto, že vám zrovna nebyl po chuti.
Jak s tím bojovat? Nejdřív si tyhle myšlenky musíte uvědomit. Nálepkování často používá silně zabarvený a emotivní jazyk. Často se věci prezentují v extrémech, takže si dejte pozor na slova „vždycky“ a „nikdy“.
3. Obviňování: To ty za to můžeš!
V životě jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, a špatné věci se prostě stanou. Ale to nás neomlouvá od toho, abychom převzali kontrolu nad tím, co ovlivnit můžeme. Běžný zvyk, který zkresluje naše myšlení, je obviňování. Obviňování znamená, že za svou emoční bolest viníte ostatní. Nebo naopak, viníte sami sebe za všechno, co se stane, i když je to mimo vaši kontrolu. Tento zvyk vás vede k tomu, abyste nenesli odpovědnost za to, co se vám děje.
Obviňování může vypadat třeba takhle: „Přestaň mě nutit, abych se cítil špatně!“ Možná se cítíte zasaženi něčí poznámkou, ale jak řekla Elenor Rooseveltová: „Nikdo se nemůže cítit méněcenný bez vašeho souhlasu.“ Technicky vzato, nikdo vás nemůže přimět, abyste něco cítili. Lidé můžou ovlivnit, co říkají, ale nakonec se sami rozhodnete, jak budete reagovat a co budete cítit.
I když jsou věci, které nemůžeme ovlivnit, pamatujte, že vy jste zodpovědní za to, co ovlivnit můžete – za své činy a emoce.
4. Zveličování (katastrofizace): To bude konec světa!
Zveličování, nebo také katastrofizace, je, když negativně přeháníte výsledek. Jste v neustálé úzkosti kvůli negativním možnostem. V tomto kognitivním zkreslení se často ptáte „co kdyby?“ Tyhle „co kdyby“ vás trápí a nutí vás představovat si to nejhorší v každé situaci. Zveličujete význam nedůležitých událostí, jako je společenský trapas nebo něčí úspěch. Například, uděláte chybu během prezentace a automaticky si myslíte, že kvůli té chybě dostanete horší známku.
Zveličování je škodlivé, protože vás paralyzuje – bojíte se pohnout dál. Totéž platí pro bratrance zveličování – minimalizaci. Minimalizace je, když zlehčujete svůj osobní úspěch. Obě tato zkreslení brání vašemu osobnímu růstu.
5. Emoční usuzování: Cítím to tak, tak to tak musí být!
Je snadné sklouznout do emočního zkreslení. Ve správné situaci můžou naše emoce ovládnout náš rozum a vést nás k přesvědčení o něčem, co nemusí být pravda. Emoční usuzování je, když bereme naše emoce do extrému – dovolujeme, aby naše myšlenky byly ovládány pouze našimi emocemi. Příkladem emočního usuzování je: „Cítím se provinile, takže jsem se musel něčeho dopustit,“ nebo „Cítím se nedostatečný, takže takový musím být.“ Člověk, který se uchyluje k emočnímu usuzování, předpokládá, že jeho nezdravé emoce odrážejí realitu.
Pro ty, kteří bojují s psychickými problémy, je emoční usuzování jedním z nejčastějších zkreslení. Emoce jsou jako počasí – neustále se mění. Nenechte deštivý den diktovat klima. Pokud máte zrovna deštivý den, najděte útočiště u někoho, kdo vás podpoří a je ochoten vám naslouchat. Dostat se z emočního usuzování nemusí být snadné, takže se obraťte na licencovaného terapeuta.
I když kognitivní zkreslení můžou snadno změnit vaši perspektivu, vy můžete snadno změnit zkreslení. Kognitivní zkreslení jsou zvyky, a nejúčinnější způsob, jak se zbavit špatného zvyku, je nahradit ho zdravějším. Když se setkáte se zkreslením, nejdřív ho identifikujte, prozkoumejte důkazy, které prezentuje, a zpochybněte ho. Zjistíte, že většina těchto kognitivních zkreslení nedává smysl, když se na ně podíváte jasnější optikou. Pokud máte potíže s rozkládáním některých svých myšlenkových zvyků, obraťte se na terapeuta.