V dnešním světě, kde se všechno hrozně rychle mění, a upřímně, někdy je toho až moc, je fajn mít něco, co nás podrží. A co takhle emoční inteligence? Zdá se to jako složitý pojem, ale ve skutečnosti jde o to, jak dobře rozumíme sobě i ostatním. A víte co? Dá se to trénovat! Stačí pár drobností, které si zavedete do života.
6 drobných návyků pro velkou emoční inteligenci
Emoční inteligence – to je ten grif, jak poznat, co se v kom děje, a jak s tím naložit. Chápete vlastní pocity, ale i ty cizí, a umíte to použít ve svůj prospěch. Prostě takový životní kompas. Někdo se s tím narodí, to je jasný, ale i my ostatní máme šanci to dohnat. Fakt! Zkuste tyhle fígly:
Ponořte se do teorie
Než se do něčeho pustíte po hlavě, je dobrý vědět, o co vlastně jde, že? Zkuste si o emoční inteligenci něco přečíst. Nemusíte hned studovat odborný knihy, stačí pár článků, podcastů. Zkrátka, ať víte, co to obnáší.
Pište si deník, ale po svém
Vzpomínáte na deníček z dětství? Tak tohle je taková jeho dospělá verze. Zapisujte si, co se vám přes den stalo, jak jste se cítili, proč. A hlavně buďte k sobě upřímní! Je to skvělý způsob, jak se v sobě vyznat a naučit se s emocemi pracovat. A když se vám něco povede, nezapomeňte si to taky zapsat a poděkovat si za to.
Naslouchejte srdcem
Stává se vám, že při rozhovoru myslíte na něco úplně jinýho? Jo, to se stává každýmu. Ale zkuste se příště fakt soustředit na to, co vám ten druhý říká. Nekoukejte do mobilu, nekývejte jen tak, ale poslouchejte aktivně. Zeptejte se, když něčemu nerozumíte, dejte najevo, že vás to zajímá. Uvidíte, jak se váš vztah s tím člověkem zlepší.
Jak na to aktivní naslouchání?
- Nepřerušujte. I když máte pocit, že musíte něco hned říct, počkejte, až ten druhý domluví.
- Ukažte, že posloucháte. Dívejte se mu do očí, kývejte hlavou, otočte se k němu celým tělem.
- Zopakujte, co řekl. Když dojde řada na vás, zkuste jeho slova přeformulovat. Ukážete mu, že jste ho poslouchali a že jste to správně pochopili.
- Ptejte se. Zajímejte se o jeho příběh, ptejte se na detaily, nechte ho, ať se rozmluví.
A víte co? Lidi kolem vás pak budou vědět, že se na vás můžou spolehnout a že je vyslechnete. To je k nezaplacení!
Říkejte „ne“, ale s grácií
Už jste se někdy ocitli v situaci, kdy jste museli říct „ne“, ale báli jste se, co na to ten druhý řekne? Třeba když vás kolega požádal, abyste vzali jeho směnu, i když jste už měli plány? Emočně inteligentní lidi umí říct „ne“ tak, aby to nikoho neurazilo. Říká se tomu asertivní komunikace.
Slušně, ale jasně vyjádříte svůj názor a potřeby, aniž byste se hádali nebo ustupovali. Je to balanc mezi tím, abyste respektovali sami sebe i ostatní. Zkuste tenhle fígl:
Řekněte, jak se cítíte a proč. „Když ty… (jeho chování), já se cítím… (jak se cítíte) protože… (dopad jeho chování). Potřeboval(a) bych, abys… (vaše potřeby a preference).“
Příklad? „Když chodíš pozdě, cítím se naštvaná, protože mi to přijde, jako bys nerespektoval(a) můj čas. Potřebovala bych, abys příště zkusil(a) přijít včas.“
Možná vám to ze začátku bude připadat divný, ale uvidíte, že to funguje!
Dělejte maličkosti pro radost druhých
Empatie – to je, když se umíte vcítit do kůže toho druhýho. Představit si, jak se cítí, a pochopit ho. Je to základ emoční inteligence. A jak ji trénovat? Dělejte malý dobrý skutky. Držte dveře cizímu člověku, uvolněte místo v tramvaji, kupte kamarádce její oblíbenou čokoládu. Stačí maličkosti, který udělají radost. Uvidíte, jak se vám otevřou oči a začnete vnímat lidi kolem sebe jinak.
Zkroťte stres
Jo, to je ohraná písnička, ale fakt to funguje. Když jste ve stresu, těžko se soustředíte na svoje emoce i na emoce druhých. Takže se naučte se stresem pracovat. Zkuste meditaci, jógu, sport, procházky v přírodě. Nebo si zajděte na masáž, pusťte si oblíbenou hudbu, přečtěte si knížku. Zkrátka dělejte něco, co vás uklidní a uvolní.
Tak co, zkusíte to? I když se vám podaří zavést do života jen pár z těchhle návyků, uvidíte, že se vám to vyplatí. Zlepšíte si vztahy s lidmi, budete se líp cítit sami se sebou a celkově budete spokojenější. Tak do toho!
Děkuji za přečtení!
Autor: Stela Košić