Máte to taky tak? Někdy se zdá, že jedna situace je horší, než ve skutečnosti je. Že trávíte moc času přemýšlením nad něčím, co za to vůbec nestojí. Nebo se vám neustále honí hlavou, že se stane něco špatného, a vy to pořád dokola omíláte? Možná, že i vy bojujete s úzkostí a ani o tom nevíte.
8 lží, které ti tvá úzkost šeptá (a jak je prokouknout)
Úzkost umí pěkně zamotat hlavu. Její lži nás ještě víc rozrušují. I z toho nejracionálnějšího člověka dokáže udělat uzlíček nervů. Úzkost se živí strachem a tím, že nás krmí lžemi, roste do obludných rozměrů. Už ani nevíme, co je realita. Zkuste se zamyslet, jestli se v některých z těchto lží nepoznáváte:
1. „Nejsi dost dobrá/ý, na nic se nehodíš.“
Lidé, kteří trpí úzkostí, mají tendenci vidět se jako beznadějné případy, když se jim něco nepovede. Ne jako někdo, kdo udělal chybu, ale jako někdo, kdo je zkrátka špatný. Mají pocit, že nic nedokážou udělat správně a že nikdy ničeho nedosáhnou. Tato lež nám brání začít nebo dokončit něco, co chceme nebo potřebujeme. Zkrátka, nevěříme si, že bychom na něco měli.
Pamatujte: I když vám to hlava říká pořád dokola, neznamená to, že je to pravda. Jste dost dobří!
2. „Jsi v neustálém nebezpečí!“
Amygdala v mozku má na starosti reakci „bojuj-uteč-ztuhni“. U lidí s úzkostí je ale amygdala přehnaně aktivní a hůř se jim rozeznává skutečné nebezpečí. Všechno nafukují do obřích rozměrů. Úzkost vám říká, že jste neustále v ohrožení, že nemáte kam utéct a že hrozba číhá na každém rohu. Každá panická ataka, každá bolest je prý začátek konce. Kvůli tomu možná opakujete určité rituály, které vám dávají pocit bezpečí. Třeba kontrolujete, jestli je auto zamčené, klidně třikrát za sebou. A stejně pochybujete, jestli jste ho nakonec vůbec zamkli.
3. „Jsi k ničemu, nikdo tě nemá rád.“
Úzkost si libuje v tom, že útočí na naše sebevědomí. Neustále nás nutí o sobě i o všem kolem pochybovat. Říká nám, že si nezasloužíme lásku, že jsme slabí, neatraktivní, neschopní a ubozí. Že jsme malí a bezvýznamní, že nic nezměníme, i kdybychom se snažili. Úzkost je zakořeněná ve strachu a nevěří v naše schopnosti. A i když se nám něco podaří, stejně o nás pochybuje.
4. „Nikdy ti nebude líp.“
Úzkost s sebou přináší neklid, který si přejeme, aby už konečně skončil. Máme pocit, že už budeme pořád úzkostliví a nemocní. „Z toho se nedá dostat,“ šeptá úzkost. Ta mizérie je prý navždy, a to je hrozně dlouho. Zdá se, že se nemůžeme pohnout dál a že zpochybňujeme všechno kolem sebe. Jsme uvěznění v nekonečné smyčce pochybností a strachů.
5. „Nezasloužíš si hezké věci.“
Radovat se z hezkých věcí, když máme úzkost, je krátkodobé, a někdy i nemožné. Máme v hlavě hlas, který nás neustále peskuje a říká, že si tyhle věci nezasloužíme. Že si nezasloužíme úžasnou rodinu, přátele, kolegy a partnera. Tu dovolenou, kterou jsme si zarezervovali? Tu si taky nezasloužíme. A luxusní život? Proč se o něj snažit, když není pro nás? To povýšení v práci? To byla náhoda. Kupujeme si nové sportovní vybavení? Okrádáme tím jiné, kteří si to zaslouží víc. Úzkost nám prostě různými způsoby podsouvá, že si dobré věci nezasloužíme.
6. „Starosti něco změní.“
Když máme úzkostnou poruchu, stane se pro nás starost a přemýšlení tak normální, že když jsme konečně v klidu, připadá nám to podezřelé. I když víme, že nám to věčné trápení nijak nepomáhá, nemůžeme s tím přestat. Starost je pokus ovládat věci, které ovládat nemůžeme. Dává nám to pocit bezpečí, ale víme, že nemůžeme kontrolovat všechno. Je to jako v tom memu: „Co když se stane něco špatného?“ – „Nestane.“ – „Ale co když jo?“ Tahle otázka obvykle ukončí veškeré racionální myšlení. Lidé s úzkostí mají často problém se zdravou kontrolou.
7. „Tvoje minulost tě bude pronásledovat navždy.“
Další otravná lež, kterou nám úzkost říká, je, že jsme uvěznění v minulosti. Každá chyba, kterou jsme udělali, a každá nepříjemnost, která se nám stala, nás bude pronásledovat navždy. Úzkost nás tak vrací zpátky do nekonečné smyčky utrpení a říká nám, že naše bolest a naše chyby nikdy neskončí.
8. „Nemůžeš se ozvat, budeš někoho otravovat.“
Pokud jste vyrůstali s úzkostí, tak vás třeba nikdy nebavilo, když učitel četl jména ve třídě. Několik minut jste se připravovali na to, že řeknete „tady“, a pak jste se soudili za to, jak jste to řekli. Mluvit vám prostě není příjemné. Neradi si říkáte o to, co chcete nebo potřebujete, ať už je to cokoliv. Bojíte se, že vás budou soudit, že vás odmítnou a že se změní pohled lidí na vás. Máte pocit, že jste zátěží pro své přátele, rodinu a kolegy.
Úzkost je velký lhář, který nás nutí věřit, že všechny ty lži jsou pravda. A je těžké to rozpoznat, protože hraje na náš strach z neznámého. Klame nás a ovlivňuje náš pohled na realitu. Proto je důležité si uvědomit, že jsou to jenom lži. A pak se s nimi začít prát. S časem, praxí a odbornou pomocí se můžete vrátit zpátky do sedadla řidiče vaší mysli a začít rozlišovat skutečné nebezpečí od iluzí.
Zdroje:
* Žádné zdroje nebyly citovány v originálním textu.