Tak tohle je příběh, co vám možná trochu zamotá hlavu. Ne proto, že by byl složitý, ale proto, že je sakra silný. Příběh Amandy, která se topila v posedlosti jídlem, až se nakonec vynořila na břehu boxu a zdravé mysli. Její cesta k uzdravení z anorexie byla trnitá, ale plná naděje. A my vám ji teď povíme.
Amanda: Od posedlosti jídlem k lásce k boxu a zdravé mysli. Můj boj s anorexií a cesta k uzdravení.
Amanda, holka z Kalifornie, miluje knížky a filmy, hlavně ty hororový, ale občas si dá i nějakou tu romantiku. A pak je tu box. Jo, box! A taky má sen – chce být psycholožka. Ale cesta k tomu snu nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Amanda totiž bojovala s anorexií. Dva roky teď už „čistá“, jak říká. Ale jak to všechno začalo?
Spouštěč? Zpětně se tomu směju, ale…
Amanda věří, že její problémy se nahromadily postupně, ale jeden moment byl zlomový. „Bylo to v sedmé třídě,“ vzpomíná. „Měli jsme testy tělesné zdatnosti a já jsem v nich celkem obstála. Jenže podle BMI jsem byla ‚obézní‘. Učitel nám ukázal tabulku, kde jsme ‚měli‘ být váhově. Dneska se tomu směju, ale tenkrát jsem byla nejistá puberťačka.“ No jo, kdo z nás nebyl, že? Amanda to vzala vážně a začala se srovnávat.
A víte co? Nikdy se necítila jako ta „hezčí holka“. „Myslela jsem si, že na vzhledu záleží úplně nejvíc. Začala jsem se pořád prohlížet v zrcadle a srovnávat se s ostatními. Viděla jsem tuk, kde žádný nebyl, a hledala jsem na sobě chyby. Myslela jsem si, že když zhubnu, budu šťastnější a můj život bude perfektní. Začalo to nevinně, ale rychle se to vymklo kontrole.“ Jo, jak se říká, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly…
Klinika, terapie a krušné chvíle
Amanda skončila na terapiích a v specializované klinice pro poruchy příjmu potravy. Zažívala nepřeberné množství symptomů spojených s anorexií. „Měla jsem nezdravý vztah k jídlu. Celý můj život se točil kolem něj. Přemýšlela jsem, jak ho schovat, jak se mu vyhnout, kolik kalorií má všechno, jak dlouho musím cvičit, když si chci něco dát. Pracovala jsem až do vyčerpání a omezovala jsem se.“ A k tomu se přidaly fyzické problémy – padání vlasů, suchá pleť, ztráta menstruace, neustálý pocit chladu a podrážděnost.
Škola, kamarádi, rodina – nic ji nezajímalo, jen jídlo a vzhled. Blízcí nechápali, proč nejí. A ona? Začala se sebepoškozovat. „Nikomu jsem to neřekla. Pořád jsem myslela na smrt, ale naštěstí jsem se o ni nikdy nepokusila. Izolovala jsem se, protože mi nikdo nerozuměl. Cítila jsem se beznadějně a uvězněně. Myslela jsem si, že mi nikdo nepomůže a že si tu pomoc nezasloužím. Že mě ta porucha bude držet v kleštích navždy.“ To jsou slova, ze kterých mrazí, co říkáte?
Světlo na konci tunelu
Zlom nastal, když si Amanda uvědomila, jak její stav dopadá na její blízké. „Moje malá sestra se začala ptát na váhu a na to, proč nejím. Máma a prarodiče nespali a pořád se o mě báli. Uvědomila jsem si, že se musím změnit a nechat si pomoct. Kvůli nim, když už ne kvůli sobě.“ Začala dělat všechno, co jí řekli lékaři a terapeuti. „Jedla jsem, když jsem měla, a přestala jsem přehánět s cvičením. Taky jsem se každý den snažila najít na sobě aspoň jednu věc, která se mi líbí. Byly chvíle, kdy to bylo těžké, ale vždycky jsem si vzpomněla, proč to dělám a to mi pomohlo.“
A co se z toho všeho naučila? „Moje porucha příjmu potravy mě naučila hodně, ale hlavně to, že lidi jsou křehcí. Vždycky si dávejte pozor na to, co říkáte a jak se k ostatním chováte, protože nevíte, čím si procházejí a co je může srazit na kolena. Lidi nejsou tak silní, jak se snaží tvářit, takže buďte laskaví.“ Moudrá slova, nemyslíte?
Život po anorexii? Plný boxu a radosti!
Dnes je Amanda silnější a empatičtější. Snaží se dívat na svět pozitivně a nezabývat se negativními věcmi. Je aktivní, šťastná a dbá na to, aby její strava byla vyvážená. „Neomezuju se. Taky cvičím a našla jsem vášeň v boxu. Připomíná mi to, abych se starala o svoje tělo i mysl. Ničeho si neodříkám. Když mám chuť na zmrzlinu, dám si ji. Jednou za čas se nic nestane. A snažím se udržovat si sebevědomí tím, že dělám to, co mě baví a v čem jsem dobrá.“
A co by Amanda poradila ostatním, kteří se s anorexií potýkají? „Jste silní, krásní a dokonalí. Nemusíte se omezovat. Zasloužíte si šťastný a zdravý život bez téhle nemoci. Máte větší hodnotu, než si myslíte. Můžete to porazit! Buďte silní a pamatujte si, že to dokážete. Přeju vám hodně štěstí, radosti a lásky na cestě k uzdravení. Můžete to zvládnout! Moje nejhorší dny v uzdravování jsou lepší než moje nejlepší dny v nemoci.“ Tak co, dodalo vám to naději?
Amanda dokázala nemožné. A to je důkaz, že i vy to zvládnete. Pokud se s něčím potýkáte, neváhejte se obrátit na odborníky nebo se připojte k podpůrné skupině. Nikdy nejste sami!