Vzpomínáte si na Annu Delvey? Tu podvodnici z Netflixu? Seriál Inventing Anna nás všechny fascinoval, ale zamysleli jste se někdy nad tím, co se vlastně skrývá za jejím chováním? Jak je možné, že tolik lidí naletělo? Pojďme se na to podívat trochu zblízka.
Anna Delvey: Proč jsme naletěli podvodnici z Netflixu? Psychologie lži a touhy po výjimečnosti
Anna Delvey, vlastním jménem Anna Sorokin, se vydávala za německou dědičku s obrovským majetkem. A s grácií sobě vlastní obelhala newyorskou smetánku, banky i hotely. Tvrdila, že má v Evropě obrovský svěřenecký fond a bezostyšně si užívala luxusního života – aspoň naoko. Jenže pravda byla jinde. Byla to holka z obyčejné rodiny, která si vymyslela pohádku a uvěřila jí natolik, že jí uvěřili i ostatní.
Fake it till you make it, aneb jak se vytváří iluze
Anna věřila, že to dokáže. Měla sebevědomí na rozdávání a sázela na to, že když bude vypadat, že má peníze, tak ji budou lidé automaticky brát jako bohatou. A víte co? Fungovalo to. Lidé se řídí takzvaným „sociálním důkazem“ – když něčemu věří velká skupina lidí, přidají se i ostatní. „Když to říkají všichni, tak na tom něco bude,“ říká se, no ne?
Ale jak je možné, že si toho nikdo nevšiml? Že se nikomu nezdálo divné, když Anna neustále prosila o zaplacení letenek nebo taxíků? Klíčem je sebevědomí. Anna prostě lidi „zglajchšaltovala“. Navíc se lidé neradi pouštějí do konfrontací, raději věří, že druzí mluví pravdu. Je to taková společenská hra, že jo. Málokdo má koule na to, aby zpochybnil něčí postavení, obzvlášť, když ten někdo vypadá, že má všechno pod palcem.
Psychologie lži: Proč nám lži připadají uvěřitelné?
Psycholožka Maria Konnikova tvrdí, že Anna zneužila naši fascinaci neobyčejným životem. V podstatě každý den manipulujeme s druhými, když se snažíme zalíbit, předstíráme zájem, nebo souhlasíme s názory, které nám nejsou úplně vlastní. Trochu jako když se snažíte zapadnout do party, znáte to, ne?
Bývalý agent FBI Jack Schafer, který s podvodníky dělal rozhovory, tvrdí, že ženy můžou být lepší podvodnice kvůli rozdílům v mozku. Silnější *corpus callosum* – spojení mezi mozkovými hemisférami – jim prý umožňuje lépe se rozhodovat, přesvědčovat a budovat důvěru. Tedy, spíš iluzi důvěry. Používají techniky jako zrcadlení – kopírují gesta a řeč těla druhých, čímž vytvářejí pocit spřízněnosti.
Co se skrývá v Annině hlavě? Narcismus, megalomanie, nebo psychopatie?
Anna se potýká s ješitností a pocitem, že má na všechno nárok. Mluví se o ní jako o narcistce, i když psycholog Brent Roberts tvrdí, že narcistické rysy u mladých lidí spíš ubývají. Nicméně, to, že Anna žila v představě, že je víc než ostatní, je neoddiskutovatelné.
Psychologové se shodují, že Anna trpí „deluzemi grandióznosti“ – myslí si, že má větší majetek, moc a schopnosti, než ve skutečnosti má. Navíc, podle podcastu *Psychology in Seattle* se Anna pohybuje na škále psychopatie. Nezajímají ji pravidla, city druhých, nemá výčitky svědomí a mistrně manipuluje s lidmi. Jen jí prostě došly peníze, a tak se rozhodla jít cestou podvodu, aby dosáhla svého.
Sociopatka, nebo jen zoufalá holka s velkými sny?
Rachel Williams, Annina kamarádka, kterou Anna připravila o 62 tisíc dolarů, ji označila za sociopatku. Sociopaté a psychopaté mají společné rysy – nedodržují zákony a společenské normy, nezajímají se o druhé a necítí vinu.
Anna to dokázala mistrně využívat. Když se jí někdo zeptal, proč nemůže zaplatit, udělala z něj hlupáka. Jak si vůbec mohl dovolit pochybovat o její bonitě? Přece je bohatá, takže se všechno vyřeší. A lidi si řekli: „No jo, asi to tak bude.“
Síla sociálních sítí a touha zapadnout
Sociální média jsou skvělým nástrojem pro vytváření iluze. Anna si na Instagramu vytvořila falešný život v luxusu a lidé jí to baštili. Když se začnete pohybovat ve vyšších kruzích, automaticky získáte kredit. Lidé vám začnou víc věřit, i když lžete.
Sociální psycholožka Vanessa Bohns tvrdí, že Anna zneužila důvěry, kterou v sobě jako lidé máme. Většinou předpokládáme, že druzí jsou upřímní a říkají pravdu. Kdybychom nikomu nevěřili, nemohli bychom budovat vztahy ani fungovat ve společnosti.
Možná se vám zdá neuvěřitelné, že lidé dávali Anně peníze, i když ji skoro neznali. Ale psychologické experimenty ukázaly, že lidé jsou ochotní investovat do neznámých projektů a dát peníze cizím lidem, i když si nejsou jistí, jestli je někdy uvidí zpátky. Prostě touží po zisku, touží věřit.
První dojem a síla přesvědčení
První dojem vznikne během několika sekund. Oblečení, řeč těla, mimika – to všechno ovlivňuje, jak nás druzí vnímají. A jednou, když si o někom uděláme obrázek, je těžké ho změnit. Anna si na sebe navlékla značkové hadry, bydlela v drahých hotelech (které nakonec nezaplatila) a vytvořila si image bohaté dědičky. A lidé jí to uvěřili, protože prostě předpokládají, že druzí mluví pravdu. Vědci dokonce objevili takzvaný „default pravdy“ – když se lidi snaží zjistit, jestli je nějaké tvrzení pravdivé, automaticky předpokládají, že ano. Protože kdybychom nikomu nevěřili, nemohli bychom budovat vztahy a společnost by se rozpadla. Jak by fungovaly služby jako AirBnB nebo Uber, kdybychom nedůvěřovali cizím lidem?
Anna vytvořila realitu, ve které žila na 100 %, a přesvědčila o ní i ostatní. A kdo ji zpochybňoval, byl označen za blázna. A co vy? Co si myslíte o Anně Sorokin? Zajímavé, jak se psychologie lži prolíná s touhou po výjimečnosti, že? Napište nám do komentářů!