Tak co, taky se vám občas stane, že se přistihnete, jak jen tak zíráte na lidi kolem a říkáte si, co jim asi běží hlavou? Nebo proč se někdo chová zrovna tak, jak se chová? Mně teda jo. A nedávno jsem narazila na něco, co mi to možná trochu pomohlo pochopit. Je to taková… no, věda. Jmenuje se to behaviorismus.
Behaviorismus: Věda o chování – co můžeme pozorovat?
Slyšeli jste o tom už? Já teda dřív jen tak okrajově. Ale v zásadě jde o to, že se snažíme pochopit chování člověka (nebo zvířete, to je fuk) tím, co můžeme vidět. Žádný koukání do duše, žádný složitý psychologický teorie. Prostě co vidíme, to hodnotíme. Jak se říká, „jaké chování, taková odměna (nebo trest)“.
Odměna a trest, to je základ!
Přiznám se, že mi to tak trochu připomíná výcvik psa. Dostane pamlsek, když udělá „sedni“, a nedostane ho, když skáče po stole. A v podstatě i my se takhle chováme. Děláme věci, za který nás někdo pochválí, a vyhýbáme se věcem, za který nás někdo potrestá (třeba pohledem). A to je to hlavní. Že se učíme na základě následků našeho chování. Jak prosté, milý Watsone!
A co s tím v životě?
No a teď to nejdůležitější – k čemu nám to je? No, já si myslím, že k hodně věcem. Třeba když chceme změnit nějaký zlozvyk. Kouření, okusování nehtů, prokrastinace… Stačí se zamyslet, co nám to „špatný“ chování přináší dobrýho (třeba chvilku klidu a úlevy), a pak se snažit si to nahradit něčím jiným, něčím zdravějším. A taky se pochválit, když se nám to povede! Protože jak se říká, „chvála léčí“. A to platí i pro nás samotný. Tak co, zkusíte to?