Blaire z Kentucky. Miluje španělštinu, znakovou řeč, „One Tree Hill“ a projížďky na koních. Její sen? Stát se policistkou na koni. Ale i přes to všechno Blaire svádí každodenní boj. „Mám posttraumatickou stresovou poruchu,“ říká. „Pořád se s tím peru.“ A co ji k tomu dovedlo?
Turbulence v dospívání
Kromě rodinné historie úzkostí se Blaire ocitla uprostřed školní rvačky. Z nevinného pozorovatele se rázem stala součástí chaosu. „Ten incident mě vrhl do kolotoče problémů,“ vzpomíná. Následovala diagnóza, léky a terapie. Jenže, jak už to bývá, cesta k uzdravení nebyla přímá. První dávky léků nezabíraly a terapie se zdála příliš náročná.
Strach, který paralyzuje
Blaire se začala bát vycházet ven. „Neustále jsem měla nepříjemný pocit, když jsem šla na veřejnost nebo na velké akce s hromadou lidí, kde se mohla každou chvíli strhnout další bitka.“ Noci byly plné bezesných hodin strávených starostmi o to, co přinese zítřek. To se samozřejmě odrazilo na jejím zdraví – nevolnost, podrážděný žaludek. Nemohla spát, pokud s ní někdo byl v pokoji. Pocit, že musí brát léky, ji tížil. Nemohla se vrátit do školy.
Naštěstí se Blaire nikdy nepokusila o sebevraždu, ale vedlejší účinky léků ji děsily. PTSD ovlivnilo její vnímání okolí. „Kvůli tomu křiku během bitky teď, když slyším hlasité hlasy, propadám panice. Drobné změny v tónu hlasu ve mně vyvolávají pocit, že se na mě někdo zlobí, a to mě může přivést k panickému záchvatu.“ Její rodiče se s celou situací vyrovnávali odlišně. „S mámou jsme měly problémy. Chtěla, abych se z toho dostala co nejrychleji, zatímco táta se snažil pochopit moje myšlenky bez jakéhokoli nátlaku.“ Blaire se cítila uvězněná, rozzlobená, smutná a zoufalá, protože nedokázala vyjádřit své pocity. „Měla jsem pocit, že jsem mimozemšťan, kterému nikdo nerozumí.“
Jazz: Čtyřnohý anděl strážný
Zlom nastal s příchodem Jazz, asistenčního psa. „Díky ní jsem se dostala z domu, zpátky do auta, do školy a na veřejná místa.“ Jazz jí pomáhá rozptýlit se, když má úzkost, a upozorňuje ji, když se blíží panický záchvat. Taky si s lidmi povídá o věcech, které nesouvisí s jejími problémy.
Blaire se snaží pochopit, co se z celé téhle zkušenosti naučila. A tohle je její vzkaz pro všechny, kteří procházejí něčím podobným:
„Není to konec světa a nejsi sám/sama!“
Blaire je silná mladá žena, která se o své duševní nemoci ještě hodně naučí. Ale naštěstí už urazila dlouhou cestu od toho, kde kdysi byla.
Přidejte se a sdílejte svůj příběh. Pokud vy nebo někdo koho znáte potřebuje bezpečné místo, kde se může svěřit a získat radu, přidejte se do skupiny Mental Illness Recovery Series na Facebooku.