Už jste někdy měli pocit, že vás někdo opravdu poslouchá? Ne jen slyší, co říkáte, ale že se snaží pochopit, jak se cítíte, co prožíváte? Že se na svět dívá vašima očima? Možná jste se setkali s empatií. A možná jste ani nevěděli, že to má jméno.
Carl Rogers: Empatie a bezpodmínečné přijetí v terapii
Carl Rogers, americký psycholog, byl jeden z těch, kteří empatii a bezpodmínečné přijetí postavili do centra terapeutického procesu. Věřil, že člověk má v sobě potenciál k růstu a změně, a že terapeutova role je mu v tom pomoct. Tak trochu jako zahradník, který se stará o rostlinu, ale nechá ji růst svým tempem a směrem.
Co je to vlastně ta empatie?
Není to jen o tom říct „to chápu“. Jde o aktivní naslouchání, o snahu vcítit se do kůže druhého. Představte si, že vám někdo vypráví o ztrátě blízkého člověka. Empatický člověk se nebude snažit to zlehčovat nebo nabízet rychlá řešení. Spíš se pokusí pochopit hloubku té bolesti, tu prázdnotu, kterou ten druhý prožívá. A dá mu prostor to sdílet, aniž by ho soudil nebo hodnotil.
Bezpodmínečné přijetí: „Mám tě rád takového, jaký jsi“
Rogers věřil, že každý člověk si zaslouží být přijímán a respektován takový, jaký je. I s chybami, nedostatky a slabostmi. Bezpodmínečné přijetí neznamená, že souhlasíme se vším, co ten druhý dělá. Znamená to, že ho vnímáme jako hodnotnou lidskou bytost, bez ohledu na to, jak se chová nebo co si myslí. Takové přijetí je pro člověka ohromně léčivé. Dává mu sílu se rozvíjet a měnit, protože ví, že je v bezpečí a nemusí se bát odsouzení.
A co z toho plyne pro nás?
Nemusíte být terapeuti, abyste mohli empatii a bezpodmínečné přijetí aplikovat ve svém životě. Zkuste se víc vcítit do lidí kolem sebe, do svých partnerů, dětí, přátel. Poslouchejte je s opravdovým zájmem. Dejte jim najevo, že je berete takové, jací jsou. Uvidíte, jak se vaše vztahy promění. A možná zjistíte, že i vy sami se cítíte lépe, když se obklopujete lidmi, kteří vás přijímají takové, jací jste.