Asi to znáte. Den blbec. Vstávání levou nohou, kafe se vylilo, v práci to stojí za starou belu… a večer se v zrcadle vidíte jako chodící katastrofu. Ale co kdyby to šlo jinak? Co kdyby i ten den blbec mohl být snesitelnější, dokonce skoro fajn? Klíčem je – a teď se podržte – sebeláska. Zní to jako klišé z motivačního kalendáře? Možná. Ale sakra na tom něco je.
Proč vůbec řešit to “sebe-”?
Upřímně, kdo z nás se má stoprocentně rád? Ruku na srdce. Většinou se honíme za ideály, které nastavil někdo jiný. Média, společnost, sousedovic děti… Pořád se s někým srovnáváme, pořád nám něco chybí. A to je ten problém. Zapomínáme na to, že jsme jedineční, se všemi svými vrtochy, nedokonalostmi a skvělými věcmi, které umíme.
Sebevědomí a co s ním?
Sebevědomí není o tom, že si myslíte, že jste nejlepší. Je to spíš o tom, že si vážíte sami sebe, bez ohledu na to, co si myslí druzí. Důvěřujete si. Věříte si. A to je obrovská síla. Protože když věříte sami sobě, zvládnete mnohem víc. I ty dny blbce se snáší líp.
Jak se k té sebelásce dopracovat?
Žádný zázračný recept neexistuje. Je to cesta, a to cesta klikatá. Ale stojí za to. Začněte maličkostmi. Naučte se říkat „ne“. Dělejte si radost. Pochvalte se za každý úspěch, i ten malý. A hlavně, buďte k sobě laskaví. Stejně jako byste byli k nejlepší kamarádce.
Několik tipů na závěr:
- Zastavte se: V tomhle šíleném tempu je občas potřeba se zastavit a nadechnout. Vypněte telefon, dejte si horkou vanu, čtěte si knížku. Prostě si udělejte čas jen pro sebe.
- Pište si deník vděčnosti: Každý den si napište aspoň tři věci, za které jste vděční. Uvidíte, že i v tom nejhorším dni se dá něco najít.
- Obklopte se pozitivními lidmi: Lidé, kteří vás podporují a povzbuzují, jsou k nezaplacení. Vyhýbejte se těm, kteří vás neustále kritizují a srážejí.
Se sebeláskou to není hned. Ale pamatujte, že každý krůček se počítá. A i když občas uklouznete, nevzdávejte to. Protože si to zasloužíte. Stojí to za to. A hlavně, jste úžasní takoví, jací jste. Tečka.