Představte si, že stojíte na dně hluboké studny. Tma je hustá a dusivá, sotva se dá dýchat. Nahoru, ke světlu, je tak daleko… A právě z takové temnoty se dá vyjít. Dnes vám přinášíme příběh, který je toho důkazem.
Cesta z temnoty: Anonymní zpověď o boji s depresí a naději na nový začátek
Někdo si rád čte, někdo píše. Někdo miluje staré dobré knihy od Betty Smith, jiný zase Toni Morrison. Tahle dívka, řekněme jí třeba Anonymní, má ráda obojí. A kromě toho má i sen: být soběstačná a šťastná. Jenže cestu jí zkřížila deprese. Začalo to už na střední škole, k tomu se přidaly úzkosti. Oficiální diagnózu sice neměla, ale věděla, že je zle. Zkoušela terapie, brala léky… Známá písnička, že?
Co to s člověkem udělá?
„Cítila jsem se prázdná, vyčerpaná. Neustále jsem nad vším přemýšlela a nenáviděla jsem se. Buď jsem spala moc, nebo vůbec. Stejně to bylo s jídlem.“ Škola šla stranou, nic ji nebavilo. Ve čtrnácti začala se sebepoškozováním, pak přestala, pak zase začala. A pak přišly sebevražedné myšlenky. Naštěstí, jak sama říká, se bála to zkusit.
Jediný vztah, který tímhle peklem neutrpěl, byl ten s její nejlepší kamarádkou. Naopak, ještě je to víc stmelilo. Ale s rodiči se situace zhoršila poté, co je požádala o pomoc. „Cítila jsem se souzená, nepochopená a nakonec odmítnutá.“ Frustrace a vztek na rodiče se hromadily. Nezvládli to, a ona se cítila uvězněná a izolovaná.
A pak přišel zlom.
Zlom nastal, když si uvědomila, že deprese je každodenní bitva. Že budou dobré i špatné dny. Naučila se hledat únik v kreativitě a starat se o sebe. Pomohla jí kamarádka i učitelka ve škole. Podle starého českého přísloví, tonoucí se i stébla chytá. A ona se chytila šance.
Díky tomu všemu se o sobě hodně naučila. Je jiná, než byla před čtyřmi lety. „Jsem cynická a nedůvěřivá, ale jsem mnohem otevřenější a empatičtější.“ Naučila se vyhazovat ze svého života toxické lidi. A to je, dámy a pánové, umění!
Co radí těm, kteří se s depresí potýkají?
Ozvěte se. Naučte se starat o sebe. Duševní zdraví je na prvním místě, před vším ostatním, včetně školy. Domov nemusí být vždycky místo a rodina nemusí být vždycky jen máma a táta. Vaši nejlepší přátelé můžou být vaše rodina. Vydržte. Relaps neznamená selhání. Zasloužíte si být šťastní, protože máte hodnotu. A máte hodnotu už jen proto, že jste.
Anonymní teď nastupuje na vysokou školu a doufá, že se jí podaří najít něco, pro co stojí za to žít. Držíme jí palce. A co vy? Co si o jejím příběhu myslíte? Máte pro ni a pro ostatní, kteří bojují s depresí, nějakou radu? Podělte se o ni v komentářích!
P.S. Chcete se s námi podělit o svůj příběh? Napište nám!