Život. Někdy jako jízda na horské dráze, jindy spíš jako rozhoupaná loďka na klidném jezeře. Jenže občas se ta loďka dostane do bouře a zdá se, že vlny neberou konce. A právě tahle metafora se mi vybaví, když se řekne chronický stres. Ono se to řekne lehce, ale co to vlastně znamená pro naše tělo i duši?
Chronický stres: Tichý zabiják pohody
Ne nadarmo se říká, že stres je kořenem všeho zla. A víte co? Něco na tom bude. Dlouhodobý stres není jenom nepříjemný pocit. Je to jako když do motoru auta neustále sypete písek. Chvíli to jede, ale pak se to začne zadrhávat a nakonec se to celé rozsype.
Jak stres ovlivňuje naše tělo?
Představte si, že jste pořád v pohotovosti. Tělo si myslí, že mu pořád něco hrozí. Proto neustále pumpuje do krve adrenalin a kortizol. A to má své následky. Problémy se spánkem, zažívací potíže, bolesti hlavy, oslabená imunita… seznam je dlouhý a smutný. A co teprve srdce! To se pod takovým náporem může pěkně opotřebovat.
A co naše duše?
Tady je to možná ještě ošemetnější. Chronický stres dokáže pěkně zamávat s naší náladou. Úzkosti, deprese, podrážděnost… A co je nejhorší? Často si to ani neuvědomujeme. Prostě si myslíme, že jsme jenom unavení nebo máme špatný den. Ale když se ty špatné dny začnou hromadit, je čas se zamyslet.
Kudy z toho ven?
Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Nejde to sice mávnutím proutku, ale s trochou snahy a sebezapření se dá stres ukočírovat. A jak na to? To už je na každém z nás. Někdo potřebuje sport, někdo meditaci, někdo dobrou knížku a šálek čaje. Důležité je najít si to svoje. A nezapomínat, že nejsme na to sami. Někdy stačí si s někým promluvit, svěřit se, nechat si poradit. A hlavně – nebát se říct si o pomoc. Protože zdraví, a to jak fyzické, tak psychické, je to nejdůležitější, co máme.