Víte, občas se mi stane, že se zamyslím nad tím, jak se vlastně učíme. Nejen ve škole, ale i v životě. Jakým způsobem si osvojujeme nové dovednosti, jak se zbavujeme špatných návyků? A víte co? Narazila jsem na zajímavou postavu – Clarka L. Hulla. Jméno vám možná nic neřekne, ale jeho teorie o učení jsou fakt fascinující. Úplně mě to vtáhlo.
Clark L. Hull: Matematický model učení
Hull, americký psycholog, se na to šel totiž úplně jinak. Žádné „já myslím“ a „podle mě“, on to zkusil postavit na matematice! Představte si, snažil se lidské učení popsat rovnicemi. Docela šílený, že?
Složité rovnice pro jednoduché chování?
No, úplně jednoduché to nebylo. Jeho model je poměrně komplikovaný a zahrnuje spoustu proměnných. Síla zvyku, motivace, inhibice…prostě všechno, co by mohlo ovlivnit to, jak se chováme. A to všechno nacpal do jedné velké rovnice. Někdo by řekl „šílenství“, já říkám „odvaha!“.
Samozřejmě, Hullův model nebyl dokonalý a má své kritiky. Ale to neznamená, že je k ničemu. Právě naopak! Ukázal, že i tak složitý proces, jako je učení, se dá zkoumat objektivně a systematicky. A to je fakt cenný.
Co si z toho vzít?
Tak co si z toho vlastně odnést pro život? Možná to, že i když se nám něco zdá složité a neuchopitelné, dá se na to jít postupně a systematicky. A že i když se nám něco nedaří hned, neznamená to, že to nejde vůbec. Hlavně se nevzdávat a hledat způsoby, jak se zlepšovat. Třeba i s pomocí matematiky, kdo ví! A nezapomeňte, jak se říká: „Opakováním je matka moudrosti!“.