„`html
Už se ti to někdy stalo? Jdeš si takhle po ulici, třeba pro kafe nebo na nákupy, a najednou ho zahlédneš. Svého terapeuta. Mimo ordinaci, mimo kontext, v úplně obyčejné situaci. Automaticky se ti v hlavě roztočí mlýnek. Co teď? Mám se pozdravit? Mám se schovat za rohem a dělat, že ho nevidím? Je to divný, je to zvláštní, je to… normální.
Když se světy střetnou: Terapeut v civilu
Představ si to jako setkání s učitelem v supermarketu. Taky tě to na chvíli vyvede z míry, ne? S terapeutem je to ale o kus složitější. Vztah klient-terapeut je specifický, ohraničený a důvěrný. Setkání mimo toto prostředí může narušit tu zaběhnutou dynamiku. Ale žádný strach, dá se to zvládnout s grácií.
Varianta A: Nenápadně se vytratit
Ok, možná to zní zbaběle, ale někdy je to nejlepší řešení. Pokud se necítíš komfortně, nebo máš zrovna den, kdy prostě nikoho nechceš potkat (včetně svého terapeuta), tak se diskrétně vytratit je naprosto legitimní. Hlavní je, abys to udělala v souladu se sebou a netrápila se tím pak. Jinými slovy, když tě neviděl, nic se nestalo.
Varianta B: Přátelské kývnutí
Pokud tě terapeut zahlédl, nebo se cítíš na to být aspoň trochu interaktivní, decentní pozdrav je fajn. Usměj se, kývni hlavou, možná krátce pozdrav. Nic víc, nic míň. Terapeut by měl respektovat tvé hranice a držet se profesionálního odstupu i v takové situaci. Nečekej, že se s tebou bude bavit o tvých problémech na veřejnosti – to by nebylo etické ani vhodné.
Co když… terapeut naváže rozhovor?
Je to nepravděpodobné, ale stát se to může. V takovém případě je důležité vnímat, jak se cítíš. Můžeš se slušně omluvit, že spěcháš, nebo krátce prohodit pár slov o počasí. Hlavní je, abys necítila tlak a měla možnost z této situace elegantně vycouvat.
Pamatuješ si: Terapeut má zodpovědnost za udržování hranic terapeutického vztahu i mimo ordinaci. Pokud se necítíš komfortně, máš právo se stáhnout. A pokud tě takové setkání rozhodí, nebo o něm chceš promluvit, zmiň se o tom na příští terapii. Je to skvělý materiál k prozkoumání tvých pocitů a reakcí. A koneckonců, je to důkaz, že terapie funguje – řešíš situace, které se ti v životě reálně dějí. Tak hlavu vzhůru a s úsměvem na rtech, ať už se rozhodneš jakkoliv.
„`