Už jste někdy slyšeli o „nespecifikované duševní poruše“ a říkali si, co to vlastně znamená? Zní to trochu jako něco, co byste našli na dně šuplíku s razítky, když už na nic jiného nesedí. Ale nenechte se zmást, i když to slovo „nespecifikované“ může působit vágně, skrývá se za ním spousta lidských příběhů a zkušeností. A hlavně, může to být první krok k pochopení toho, co se děje uvnitř.
Co se skrývá za nálepkou?
Víte, v psychologii se snažíme věci pojmenovávat, škatulkovat, abychom jim lépe rozuměli. Jenže život není učebnice a lidská psychika už vůbec ne. Někdy prostě něco „nesedí do tabulek“. A právě tehdy se může objevit diagnóza „nespecifikovaná duševní porucha“. Je to taková záchranná brzda, když člověk prožívá potíže, které se nedají jednoznačně zařadit pod konkrétní diagnózu, třeba depresi, úzkostnou poruchu nebo něco jiného.
Když je mozaika neúplná
Představte si to jako skládanku. Máte spoustu dílků, které k sobě pasují, ale chybí vám některé klíčové, aby obrázek byl kompletní. Stejné je to s diagnostikou. Lékař nebo terapeut vidí symptomy, prožívání, ale ne všechny dílky do sebe zapadají tak, aby se dalo říct: „Aha, tohle je jasná…“. Někdy trvá, než se „obrázek“ vykreslí celý. A někdy se ani nevykreslí, protože každý z nás je unikát.
Co to neznamená?
Důležité je si uvědomit, že „nespecifikovaná“ neznamená, že „si to vymýšlíte“ nebo že „vám nic není“. Naopak! Znamená to, že prožíváte něco, co si zaslouží pozornost a péči. Že vaše pocity jsou reálné a je potřeba jim naslouchat. Není to žádná ostuda ani důvod k pocitům méněcennosti. Je to prostě fakt, který je potřeba vzít na vědomí a pracovat s ním dál.
Kam dál?
Takže co teď, když máte „nespecifikovanou“ diagnózu? Hlavně nezoufejte! Berte to jako startovní čáru pro další cestu. Hledejte pomoc. Mluvte o svých pocitech. Zkuste terapii, ať už individuální nebo skupinovou. Zkoušejte různé přístupy, dokud nenajdete ten, který vám nejvíc vyhovuje. Není to sprint, ale maraton. A i když se vám zdá, že jdete do kopce, nezapomeňte, že na konci cesty čeká odměna – lepší pochopení sebe sama a kvalitnější život.
A pamatujte, i když vaše cesta není popsána v žádné učebnici, neznamená to, že je špatná. Jen je vaše. A to je na ní to nejkrásnější.