Víte, někdy mám pocit, že žijeme v knize. Ne doslova, samozřejmě, ale ten pocit… jako bychom psali kapitolu za kapitolou, ať už si to uvědomujeme nebo ne. A co když to tak doopravdy je?
Dan McAdams: Narativní identita – život jako příběh
Dan McAdams, psycholog, přišel s myšlenkou narativní identity. Že si všichni tvoříme příběh svého života, takovou interní autobiografii. A ten příběh nás formuje. Není to jenom o tom, co se nám stalo, ale hlavně o tom, jak to interpretujeme. Jak to zapadá do celkového obrazu.
Hrdina, padouch, nebo jen divák?
Zamysleli jste se někdy nad tím, jakou roli hrajete ve svém vlastním příběhu? Jste hrdina, který překonává překážky? Nebo spíš padouch, který se snaží dosáhnout svých cílů za každou cenu? A nebo jste jenom divák, který sleduje, jak se život odvíjí kolem něj?
Je to fascinující, protože ta role se může měnit. Dneska hrdina, zítra možná padouch… nebo spíš někdo, kdo se snaží přežít. Ale důležité je si to uvědomit a aktivně se podílet na tom, jak ten příběh píšeme dál.
Motivy, zápletky a happy end?
A co ty hlavní motivy? Co vás žene dopředu? Láska, touha po uznání, strach ze selhání…? Tyhle motivy určují směr a dávají příběhu šťávu. Stejně jako zápletky. Bez nich by to byla nuda, ne? Vždyť kdo by chtěl číst o dokonalém životě bez jediného škrábnutí?
A samozřejmě, všichni chceme happy end. Ale co to vlastně je? Pro někoho to může být kariérní úspěch, pro jiného rodinné štěstí, a pro někoho jenom klid a pohoda. Důležité je si definovat svůj vlastní happy end a směřovat k němu. I když občas cestou zabloudíme.
Psaní pokračuje…
Tak co, jaký příběh píšete vy? A chcete ho změnit? Nikdy není pozdě začít novou kapitolu. A pamatujte, i když to někdy vypadá beznadějně, vždycky je šance na zvrat. Protože život, to je přece ten nejlepší příběh, který kdy byl napsán. A píšeme ho my sami.