Četli jste někdy motivační knihu a říkali si, „No jo, to se jim to kecá, když mají talent/peníze/známosti“? Tak tohle nebude ten případ. Dneska se podíváme na Davida McClellanda a jeho teorii motivace. Žádné instantní řešení, jenom hlubší pochopení toho, co nás pohání. Protože, ruku na srdce, všichni chceme něco jiného.
David McClelland: Potřeba úspěchu, moci a sounáležitosti – co nás motivuje?
McClelland přišel s tím, že naše motivace není daná jenom biologicky, ale hodně ji formuje naše zkušenost. A rozdělil ji na tři základní potřeby: potřebu úspěchu, moci a sounáležitosti. Zní to jednoduše, že jo? Ale ďábel se skrývá v detailu.
Potřeba úspěchu: Dosažení cíle jako droga?
Znáte ten pocit, když se vám něco fakt povede? Ten nával endorfinů? Pro lidi s vysokou potřebou úspěchu je to hnací motor. Nejde jim ani tak o to, co si o nich myslí ostatní, ale o ten vnitřní pocit uspokojení, že něco dokázali. Jsou to ti, co si dávají ambiciózní cíle a pak dřou jako koně, aby jich dosáhli. Někdy to hraničí až s workoholismem, ale co, když je to baví?
Potřeba moci: Chceš ovládat svět?
Tady se nelekejte, nejde automaticky o touhu po diktatuře. Lidé s potřebou moci chtějí mít vliv, chtějí mít možnost ovlivňovat ostatní a dění kolem sebe. Může to být manažer, který chce vést svůj tým k lepším výsledkům, nebo aktivista, který bojuje za lepší svět. Důležité je, jak tu moc využívají. Protože moc korumpuje, jak se říká.
Potřeba sounáležitosti: V jednotě je síla?
Člověk není ostrov, že jo? Potřeba sounáležitosti je touha po vztazích, po přijetí, po tom někam patřit. Lidé s touhle silnou potřebou se snaží budovat harmonické vztahy, vyhýbají se konfliktům a rádi pracují v týmu. Jsou to ti, co se v pátek odpoledne ptají, jestli někdo nejde na pivo.
Tak co, našli jste se v některé z těch kategorií? Nebo je to mix všeho dohromady? Důležité je si uvědomit, co nás pohání. Protože jak říkal klasik, poznání sebe sama je začátek veškeré moudrosti.