Asi už jste se někdy zamysleli nad tím, co si neseme v sobě. Ne jen geny, ale i něco hlubšího. Něco, co není vidět, ale ovlivňuje to, jak žijeme, jak se chováme, jak vnímáme svět. A co když je to něco těžkého, co si neseme z minulosti – z minulosti našich rodičů, prarodičů, celých generací?
Dědictví bolesti: Může se trauma přenášet z generace na generaci?
Možná vám to zní jako sci-fi, ale je to téma, které se dotýká mnoha z nás. Trauma. Hluboká rána na duši, která se nemusí zahojit ani po letech. A co když se tahle rána, tahle bolest, dědí dál?
Víte, dřív se mluvilo hlavně o tom, jak trauma ovlivňuje jednotlivce. Ale co když to má dopad na celou rodinu? Na komunitu? Na potomky těch, kteří prožili něco strašného?
Trauma může být cokoliv, co nás srazí na kolena – válka, násilí, ztráta blízkého, ale i obyčejná migrace. Ano, i stěhování se do nové země, kde neznáte jazyk, kulturu, lidi, může být traumatické. A tahle trauma se pak přenáší na děti, vnoučata…
Když bolest nemizí, ale dědí se
Intergenerační trauma – to je ten termín, který popisuje, jak se ta emocionální a psychická zranění přenášejí z generace na generaci. Málokdo o tom mluví, ale dotýká se to hodně lidí. Dětí imigrantů, uprchlíků, lidí, kteří pocházejí z historicky utlačovaných komunit.
Víte, první studie se zaměřovaly na děti lidí, kteří přežili holocaust. A zjistilo se, že ty děti mají podobné symptomy jako jejich rodiče. Posttraumatickou stresovou poruchu, deprese, úzkosti… A taky pocit, že jsou zodpovědné za pocity svých rodičů. Dost často se taky stávalo, že zažívaly emocionální týrání nebo zanedbávání.
Jenže, jak už to bývá, ne všechny studie potvrdily stejné výsledky.
Jedna studie z roku 2011 třeba ukázala, že potomci lidí, kteří přežili holocaust, se psychicky neliší od ostatních lidí. Jiná studie zase nenašla žádné známky traumatického stresu u dětí těch, co přežili holocaust. No, člověk aby se v tom vyznal…
Ale jedno je jisté: ty psychické problémy u potomků souvisí s tím, co zažili jejich rodiče. Čím horší věci rodiče prožili, tím větší je pravděpodobnost, že se to promítne do života jejich dětí.
Podobné výsledky našli vědci i u dětí vietnamských a jihovýchodních Asiatů, kteří imigrovali do Ameriky. Jejich vnímání traumatu rodičů ovlivňovalo jejich vlastní pocit sounáležitosti a logiky.
Jak se to vlastně děje?
Jak se to trauma přenáší? Přes výchovu, přes rodinné vztahy. Záleží na tom, jak rodiče mluví o svých zážitcích, jak komunikují s dětmi, jestli jim dokážou dát pocit bezpečí a stability, jestli se dokážou po té události zotavit.
Zní to sice vágně, ale jde o to, v jakém prostředí dítě vyrůstá. A ty nejčastější způsoby přenosu jsou výchova a epigenetika.
Epigenetika – to jsou změny v genech způsobené vnějšími faktory. Studie ukázaly, že u rodičů s posttraumatickou stresovou poruchou se to projevuje na psychickém zdraví dětí – mají problémy s chováním, s hormonální rovnováhou…
Trauma mění chování rodičů. Rodiče pak nevědomky předávají dětem strach – říkají jim třeba: „Nikdy nikoho nežádej o pomoc.“ Což kdysi mohlo být důležité pro přežití, ale dnes už to nedává smysl. A taky to vede k zanedbávání dětí, k manipulaci, k nezdravým vztahům…
Víte, výzkumy ukazují, že i ticho, to když rodiče o tom traumatu nemluví, může ovlivnit děti. Může to vést k tomu, že se necítí nikam zařazené, že nemají pocit sounáležitosti. A tenhle proces se pak dědí dál a dál.
Není to jen o válce a násilí
Dřív se intergenerační trauma spojovalo hlavně s válkou a s násilím. Ale dnes už víme, že to může být i důsledek dlouhodobého útlaku. Rasismus, diskriminace – to všechno jsou faktory, které způsobují trauma. A tohle trauma se pak přenáší na další generace.
Víte, i kolonizace, i imperialismus – to všechno zanechalo hluboké rány na duších lidí. A ty rány se pak promítají do života jejich potomků.
V zemích Latinské Ameriky je dodnes cítit dopad kolonialismu, rasové nerovnosti a útlaku. A k tomu se přidaly politické nepokoje, války, násilí… Mnoho lidí muselo opustit své domovy a žít v cizině. A zhruba 75 % imigrantů z Latinské Ameriky má za sebou nějakou traumatickou zkušenost.
A bohužel, ani po příjezdu do nové země nemají vyhráno. Často se setkávají s diskriminací, s chudobou, s problémy s legalizací pobytu… To všechno přispívá k traumatu. A tohle trauma se pak přenáší na děti.
Výzkumy ukazují, že mladí Latinoameričané mají větší pravděpodobnost, že budou mít posttraumatickou stresovou poruchu než jejich američtí vrstevníci.
Je potřeba víc výzkumů a víc podpory pro tuhle komunitu, abychom lépe pochopili, jak intergenerační trauma funguje a jak se dá léčit.
Ale nenechte se tím odradit. Pokud máte pocit, že se vás tohle téma týká, vyhledejte pomoc odborníka. Trauma se dá odnaučit. Není to něco, co byste museli nést celý život. Je to něco, s čím se dá pracovat, co se dá překonat.
Zdroje:
Brave Heart, M. Y. H. (2000). Wakiksuyapi: Carrying the pain of historical trauma. Native American and Alaska Native Mental Health Research, 1(3), 78-126.
Dass-Brailsford, P. (2007). A practical approach to understanding and addressing intergenerational trauma. Journal of Systemic Therapies, 26(2), 14-29.
Dreyer, S. (2019). The trauma of migration: a critical review. Journal of Immigrant and Minority Health, 21(5), 1145-1153.
Fortuna, L. R., Porche, M. V., & Padilla, D. E. (2008). Trauma exposure, mental health, and migration experiences of Latino/a immigrants in the United States. Journal of immigrant and minority health, 10(5), 445-453.
Friedman, S., Kaplan, Z., & Kotler, M. (2011). Are resilience and mental health heritable? A study of Holocaust survivors’ offspring. The American Journal of Geriatric Psychiatry, 19(10), 922-925.
Greenwell, L., & Cosden, M. (2009). Trauma symptoms and exposure to violence among Latino middle school students. Journal of Child and Family Studies, 18(2), 193-202.
Keller, A. S., Lusk, E., Engel, J., Arata, A., Zongrone, A., & Fordiani, J. (2017). Prevalence of trauma and mental health disorders in refugees and forcibly displaced migrants in low-and middle-income countries: A systematic review. European Journal of Psychotraumatology, 8(1), 1-23.
Leen-Feldner, E. W., Feldner, M. T., Bunaciu, L., & Blumenthal, H. (2013). Intergenerational effects of parental PTSD: A systematic review. Clinical Psychology Review, 33(8), 1085-1094.
Lin, K. M., Carter, E., & Kleinman, A. (1985). An exploration of somatization among Asian refugees and immigrants in primary care. American Journal of Public Health, 75(9), 1080-1084.
López, S. R., López, D. F., & Barrio, C. (2017). PTSD symptom profiles among Latino youth: Implications for culturally adapting treatments. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 85(1), 80.
Pole, N., Best, S. R., Metzler, T. J., Marmar, C. R., & Best, S. R. (2005). Trauma exposure and PTSD in urban middle school students. Journal of Traumatic Stress, 18(1), 59-66.
Rakoff, V., Sigal, J. J., & Epstein, N. B. (1966). Children and families of concentration camp survivors. Canada’s Mental Health, 14(3), 24-26.
Rosenheck, R., & Nathan, P. (1985). Secondary traumatization in children of Vietnam veterans. Hospital & Community Psychiatry, 36(10), 1062-1064.
Sagi-Schwartz, A. (2003). Attachment theory and research relevant to the study of intergenerational transmission of trauma. Attachment & Human Development, 5(1), 63-85.
Sigal, J. J., & Weinfeld, M. (1989). Trauma and rebirth: Intergenerational effects of the Holocaust. Praeger Publishers/Greenwood Publishing Group.
Vaage, N., Olff, M., von der Lippe, C., & Kraft, P. (2011). Are children of refugees at risk for mental health problems? A controlled cross-sectional study. Child and Adolescent Psychiatry and Mental Health, 5(1), 1-10.