Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč psychoterapie obvykle trvá právě těch padesát minut? Není to náhoda, ani rozmar terapeutů. Za tímhle zvykem se skrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Je to takový psychologický „fast food“ – dost času na to, abyste se najedli, ale ne zas tolik, abyste se přejedli.
Dědictví psychoanalýzy: Od Freuda k padesátce
Kořeny tohohle standardu sahají až k Sigmundu Freudovi, otci psychoanalýzy. On a jeho následovníci si všimli, že zhruba po padesáti minutách se pozornost pacienta začíná tříštit a efektivita sezení klesá. Samozřejmě, každý jsme jiný a někomu by vyhovovalo méně, jinému více, ale padesátka se ukázala jako takový zlatý střed.
Čas je relativní, ale padesát minut je „tak akorát“
Navíc, a to je neméně důležité, těch deset minut pauzy mezi sezeními dává terapeutovi prostor pro mentální „úklid“. Může si v klidu zapsat postřehy, připravit se na dalšího klienta a hlavně – oddělit se od energií a příběhů, které právě slyšel. Psychologická práce je totiž náročná nejen pro klienta, ale i pro terapeuta samotného.
Pro klienta i terapeuta: Praktická stránka věci
Z praktického hlediska je padesát minut ideální i proto, že se dá snadno zakomponovat do rozvrhu. Umožňuje terapeutovi naplánovat si den tak, aby měl čas na více klientů a zároveň si zachoval duševní pohodu. A pro klienta? No, padesát minut uteče jako voda, zvlášť když se věnujete sami sobě a svým myšlenkám. Je to takový malý, ale intenzivní kousek vašeho dne, který věnujete svému duševnímu zdraví. A to přece stojí za to, ne?