Můj první deník po letech… Vlastně, ani nevím, kde začít. Dlouho jsem se k tomu odhodlávala. Trochu jsem se bála otevřít Pandořinu skříňku myšlenek, které se mi už tak honí hlavou. Ale co, zkusím to. Třeba to k něčemu bude.
Karanténa jako dar (i prokletí)
Když jsem si dneska večer zakládala tenhle svůj účet, všimla jsem si mailu od učitele na diverzitu. Zítra odpadá hodina! Vím, že když se zruší škola, tak skáčou radostí všichni, ale pro introverta je ta radost tak nějak… dvojnásobná. Znamená to méně času stráveného mezi lidmi. Můžu spát, jak dlouho chci a nemusím vylézt z baráku až do dvou odpoledne. Ó, radosti!
Když víkend vysaje víc než pondělí
Po tomhle víkendu potřebuju den, kdy budu moct jen tak ležet. Místo abych si odpočinula, nacpala jsem do soboty veškeré domácí úkoly. Neděli jsem strávila na cestě za sestrou, K. Byla to návštěva, která byla zároveň požehnáním i prokletím. Nechápejte mě špatně, mám sestru ráda, ale… Za prvé, je to extrovert. Díky ní jsem hlasitější než obvykle, protože s ní je prostě sranda… dokud nepřijde na řadu politika. Do toho se pouštět nebudu, protože to je teď jako strčit ruku do vosího hnízda, ale s rodinou se v názorech na politiku prostě neshodnu. A to je vše, co k tomu řeknu.
Nemám ráda hádky ani konfrontace, takže jsem jen tiše seděla a hrála si s telefonem. A pak se samozřejmě přesuneme k ještě horšímu tématu.
(Ne)rovné startovní čáry
Víte, sestra si s rodiči vždycky rozuměla lépe než já. Všichni jsou matikáři a vědátoři. Ona si s matikou a vědou hraje PRO ZÁBAVU. K odmaturovala s nejvyšším možným vyznamenáním a její průměr 4.0 ji provázel i na vysoké. Vystudovala inženýrství, což znamená, že ať půjde kamkoliv, bude mít dobře placenou práci.
Připomnělo se mi to, když nám vyprávěla o svém pracovním pohovoru. Stalo se to, že firma změnila požadavky na pozici tak, aby jí přesně seděly, jakmile viděli její životopis. Chtěli ji tak moc, že jí nechávají, aby si sama určila pracovní dobu, benefity i plat. Platí jí úplně stejně, jako by dostávala na vyšší pozici a pracovala na plný úvazek.
Mezitím já se snažím odmaturovat za pět a půl roku s bakalářským titulem z umění a vedlejší specializací, z nichž mi ani jedna nezaručí žádnou práci. Ani tu nejhorší.
A tady se musím ptát, jestli je introverze vrozená nebo získaná vlastnost. Narodila jsem se jako holčička, která si sama v pokoji hraje divadlo, ale u rodinných večeří neřekne padesát slov? Nebo jsem se uzavřela do sebe, protože jsem měla pocit, že se nikdy nemůžu vyrovnat své starší sestře?