Život s depresí, to je fuška. Spousta lidí si myslí, že už nikdy neucítí nic jiného než smutek. Ale víte co? Můžete žít spokojený a plnohodnotný život, plný radosti, i když ji máte. Věřte mi, já s ní bojuju celý život, jak možná víte. Nejhorší na depresi je, že je to začarovaný kruh. Jakmile si myslíte, že jste z toho venku, zas se propadnete zpátky. Proto je důležitý mít plán B, pro případ, že vás zas chytí do pařátů.
Deprese: Můj plán B, když se tma vrací
Když mě deprese drží pevně a nechce pustit, okamžitě zapínám bojový mód. U mě se deprese projevuje jako totální vyčerpání, nespavost nebo naopak přehnaná spavost, izolace, pocit, že nestojím za nic, sebevražedné myšlenky, špatné stravovací návyky, podrážděnost, špatná koncentrace a paměť, zanedbávání hygieny a derealizace. A když nezareaguju včas, tyhle všechny symptomy mi ztíží cestu ven. Po letech terapií a sebereflexe jsem se naučila tyhle příznaky odhalit v rané fázi, ale někdy prostě nestihnu zasáhnout včas. Takže, jaký je můj plán B, ptáte se?
Tak tedy, *nutím se* vstávat v 5:30 ráno, vypít obří sklenici vody, sníst trochu ovoce, obléct si sportovní oblečení a vyrazit na dráhu na procházku a kardio trénink. Zdůrazňuju to „nutím se“, protože jakmile mě deprese chytne, nechce se mi vylézt z postele, natož dělat něco jiného. Abych se vůbec zvedla, říkám si „Zvládnu to“ a pak počítám „1, 2 a 3“. Na to „3“ se prostě zvednu a otevřu okno, ať dovnitř jde světlo a čerstvý vzduch. Jo a taky si pustím nahlas nějakou pecku, která mě nakopne. Někdy i tu Ewu Farnou. Co už, že jo.
Jídlo jako lék (i jed)
Po tréninku musím bojovat s tou šílenou chutí na fast food a místo toho si připravím nutričně vyvážené jídlo. Věřte tomu nebo ne, zpracované a nezdravé jídlo depresi zhoršuje. Takže se soustředím na zdravější varianty. Když je chuť na sladké moc silná, dám si malou čokoládovou tyčinku a sním ji vědomě. To znamená, že ji jím pomalu, vychutnávám si každou chuť, nechám ji chvíli rozplynout v ústech a dokonce si k ní přivoním. Protože když to neudělám, skončím tak, že sním všechny sladkosti, co doma najdu, a stejně budu mít pocit, že to nestačí.
Pak se osprchuju a převléknu do čistého oblečení, i když se mi nechce. Někdy mi deprese namlouvá, že sprcha mě zbaví i té poslední kapky energie, ale vždycky mi to zlepší náladu. Když začnu den s čistým štítem, nakopne mě to k tomu, abych se zlepšila a pokračovala v plnění svých povinností. Po splnění těchto úkolů začnu pracovat a soustředit se na studium. Abych měla energii, piju hodně vody, jím čerstvé ovoce a svačinky během celého dne. Taky si dělám přestávky, protože když si nedopřeju odpočinek, nezbude mi energie na zbytek dne.
Nezapomínejte na radost
Na konci dne si vyhradím čas na své koníčky. Ráda tvořím obsah pro svůj blog, čtu knihy a sleduju filmy. Tenhle poslední krok je nesmírně důležitý, protože deprese vám bere radost ze života, a když se jí poddáte, i vaše oblíbené aktivity vám budou připadat jako otrava. Je nezbytné si vyhradit prostor pro zábavu a mluvit s přáteli, i když každá část vašeho těla křičí, abyste to nedělali. Tohle je možná jednoduchá rutina, ale drží mě nad vodou i v těch nejtemnějších chvílích. Když se nebudu nutit vstávat, cvičit, jíst zdravě, stýkat se s lidmi, pracovat, studovat a bavit se, stanu se zombíkem, co se prázdně potlouká životem, smutný a toužící po smrti.
Když selže všechno ostatní, promluvím si se svými nejbližšími přáteli a rodinou. I když mám pocit, že jim na mně nezáleží, mají mé blaho na srdci. Možná nechápou, čím procházím, ale vyslechnou mě a vytáhnou mě zpátky nahoru. Deprese je mrcha, a když jí dovolíte vyhrát, je konec, ale věřte mi, štěstí je dosažitelné. Nemusíte s ní bojovat sami, najděte si lidi, kterým na vás záleží. Držte se rutiny, která vám pomůže překonat relaps. Příliš dlouho jsem žila v agónii na to, abych dovolila depresi ovládat můj život a moje rozhodnutí. Nebudu vám lhát, nebude to snadné, ale můžu vás ujistit, že život stojí za to. A jakou rutinu dodržujete vy? Dejte mi vědět v komentářích!
Pro inspiraci se podívejte na můj předchozí článek: Relaps: Vezměte život do vlastních rukou.
„Mám depresi. Ale radši říkám „bojuju“ s depresí, než „trpím“ s ní. Protože deprese útočí, ale já jí to vracím. Boj pokračuje.“