Děti…malé zázraky, že? Plné energie, zvědavosti a neustálé potřeby objevovat svět. Chceme pro ně to nejlepší, to je jasné. Chceme, aby z nich vyrostli zodpovědní lidé, kteří se v životě neztratí. Ale někdy v té snaze zapomínáme na to, že i oni potřebují být dětmi. A možná jim nevědomky nakládáme na bedra tíhu, která jim nepatří.
Děti nejsou terapeuti: 6 rolí, které by jim neměly patřit
Všichni chceme, aby byly naše děti zodpovědné. Zodpovědnost, to je přece základ! Znamená to, že se na ně dá spolehnout, že dodrží slovo, že se snaží dělat věci nejlépe, jak umí. Ale ruku na srdce, je jim těch pět let a my jim dáváme úkoly, na které by nestačil leckterý dospělý?
1. Urovnávání hádek mezi rodiči
Pamatuješ si, jak jsi jako malá seděla v kuchyni a poslouchala, jak se máma s tátou hádají? To dusno ve vzduchu, ten pocit, že se svět hroutí? Děti jsou jako barometr, cítí napětí v rodině. A když se hádky stupňují, mohou se cítit nuceny zasáhnout, usmířit rodiče. Ale to přece není jejich práce! Domov má být bezpečné místo, ne bojiště. Místo toho, abychom děti zatěžovali svými problémy, bychom se měli snažit konflikty řešit dospěle a mimo jejich dosah. Jak říká jedno staré české přísloví: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Tak se naučte hádat konstruktivně!
2. Výchova mladších sourozenců
Jasně, pomoct s mladším bráškou nebo sestřičkou je fajn. Ale když osmiletá holčička denně vaří večeři pro celou rodinu, protože maminka je v práci do večera? To už je trochu moc, nemyslíte? Neberme dětem dětství! Starší sourozenec má být parťák, ne náhradní rodič.
3. Regulace emocí rodičů
Stalo se ti někdy, že jsi se svěřila svému dítěti s problémy v práci? Nebo s tím, jak tě naštval manžel? Je přirozené, že potřebujeme někomu říct, co nás trápí. Ale dítě by nemělo být tvůj emoční kontejner. Oni přece nemají řešit naše mindráky, ale prožívat radost z dětských věcí, jako je stavění hradů z písku nebo honění bublin. Nezapomeňte, vrána vráně oči nevyklove. A to platí i pro rodinné vztahy.
4. Naplňování nenaplněných potřeb rodičů
Známá věc: manžel neposlouchá, tak se svěřím šestiletému synovi. Dítě se stává důvěrníkem, vrbou, na kterou se sypou problémy. A to je špatně! Dítě má mít možnost být dítětem, hrát si a rozvíjet se. Nemá suplovat roli partnera.
5. Uklidňování úzkostí rodičů
Děti vnímají úzkosti rodičů. Rodiče by ale neměli děti zatěžovat svými problémy. Ano, život je někdy těžký a je v pořádku si poplakat. Ale děti by neměly mít pocit, že jsou zodpovědné za to, jak se cítíme. Jsou to přece děti. Nezapomeňte, kdo je tady dospělý.
6. Naplňování snů rodičů
Tatínek chtěl být právník, tak chce, aby jeho dcera studovala práva. I když ona touží po umělecké kariéře. Tohle se děje častěji, než si myslíte. Nežijte svůj život skrze děti. Dovolte jim jít vlastní cestou, i když to není ta, kterou jste si pro ně vysnili vy. Podpora a láska jsou víc než splněné ambice rodičů.
Zodpovědnost je důležitá, o tom žádná. Učme děti pomáhat, starat se o sebe i o druhé. Ale nezapomínejme, že jsou to hlavně děti. A ty si zaslouží dětství plné her, smíchu a bezstarostnosti. Protože jak se říká: „Šťastné dětství, šťastný život.“ Tak jim ho dopřejme!