Každý z nás si pamatuje dětství jinak. Někdo s úsměvem, někdo s lehkou nostalgií. Ale co když se ohlédnete a vidíte jen mlhu? Mlhu plnou smutku, osamělosti a těžkých chvil? Ne, tohle není normální dětská melancholie. Tohle může být dětská deprese, a ta si s nikým nehraje.
Dětství v slzách: 7 signálů deprese, které nesmíte ignorovat
Víte, že deprese už není jen „nemoc dospělých“? Bohužel, čím dál častěji se týká i dětí. A co je horší, často zůstává nerozpoznaná a neléčená. Proč? Protože si myslíme, že děti přece „nemůžou být v depresi“. Omyl!
A jestli se deprese „usadí“ v dětství, má tendenci být horší a hůř se léčí. Proto je tak důležité všímat si signálů. Možná se ptáte proč zrovna vy byste se měli starat o to, že dítě má depresi. No, odpověď je jednoduchá – protože každý z nás má právo na šťastné dětství a my máme povinnost ho chránit.
1. Mám pocit, že jsem byl/a smutný/á vždycky
Zkuste se zamyslet. Je chvíle, na kterou si vzpomínáte, kdy jste se cítili doopravdy šťastně, bez tíhy? Nic? Pokud máte pocit, že smutek je váš stálý společník, je dost možné, že se potýkáte s neléčenou dětskou depresí. Je to jako když s ní žijete tak dlouho, že už si bez ní ani nedokážete představit sami sebe. Což není dobře. Vůbec ne.
2. Žádné hezké vzpomínky na dětství? To je divný, ne?
Posloucháte historky kamarádů o rodinných dovolených, o šílených hrách s bratranci a sestřenicemi, a cítíte jen prázdnotu. Žádné podobné vzpomínky nemáte. Možná to bylo kvůli nešťastnému rodinnému prostředí, rozvodu rodičů nebo ztrátě někoho blízkého. Důvodů může být spousta. Ale výsledek je stejný: na dětství vzpomínáte s pocitem hořkosti, zmatku a možná i studu. To, co má být obdobím radosti, je pro vás synonymem bolesti.
3. Emoce lítají jak na horské dráze
Výbuchy vzteku, nekontrolovatelný pláč, neschopnost zvládat i malé nezdary. Emoční nestabilita je jedním z typických projevů dětské deprese. A problém je, že spousta rodičů to bere jako „normální“ dětské chování. Jenže ono to normální být nemusí. Pokud se dítě nenaučí zdravě zpracovávat emoce jako smutek, hněv nebo osamělost, může to vést k ještě větším problémům v dospělosti.
4. Sebevědomí? Co to je?
Pocit, že za nic nestojíte, že jste neschopní a bezcenní. To je bohužel častý projev deprese. U lidí s dětskou depresí je to o to horší, že se tento pocit „zažere“ do jejich identity. Nedokážou si vytvořit pozitivní obraz sebe sama. Jsou tichý, uzavření a nejistí. A co je nejhorší, stávají se snadnou obětí šikany a manipulace, protože se neumí bránit a nevěří si, že si zaslouží lásku a respekt.
5. Vztahy? Raději ne…
Lidé s depresí se často stahují do ústraní. Ale ti, co s ní bojují už od dětství, mají ještě větší problém navazovat a udržovat blízké vztahy. Trauma z minulosti v nich zanechalo hluboké rány, které jim brání být zranitelní a otevřít se druhým. Mají strach z intimity, bojí se lásky a nevěří, že jim může přinést něco dobrého. A tak se raději drží stranou, aby se vyhnuli další bolesti.
6. Jakmile se něco pokazí, vypínám!
Dětství je období, kdy se učíme, jak se vyrovnávat s neúspěchy. Ale co když nás nikdo nenaučí správný způsob? Lidé s dětskou depresí se v takových situacích „vypínají“. Rychle se vzdávají, ať už se jedná o cokoliv. Kritizují se za každou chybu a obviňují se z vlastního selhání. Deprese je okradla o schopnost překonávat překážky a emočně zrát.
7. Na co se mám těšit? Na nic…
Když žijete se smutkem tak dlouho, začnete věřit, že budoucnost bude stejně pochmurná jako minulost. Nic vás nebaví, nic vás neinspiruje. Žijete ve stavu beznaděje. A někdy se bojíte, že to tak bude navždy. Že nikdy nepoznáte, jaké to je být šťastný. A to je strašidelná představa.
Nenechte to dojít tak daleko. Deprese se dá léčit, a čím dřív se začne, tím větší je šance na uzdravení. Takže pokud máte podezření, že se vás nebo někoho blízkého týká některý z těchto signálů, neváhejte vyhledat pomoc odborníka. Protože každý si zaslouží šanci na šťastný život. A to platí dvojnásob pro děti.