Už se vám někdy stalo, že jste se někoho na něco zeptali a okamžitě toho litovali? Nebo naopak, že vám někdo položil otázku, po které vám bylo nepříjemně a přáli jste si, aby se na to raději neptal?
Diplomatické minové pole: 10 otázek, které byste se měli naučit obcházet
Zvědavost ohledně pozadí a koníčků někoho, koho teprve poznáváme – ať už jde o přítele, obchodního partnera nebo potenciálního partnera romantického – je naprosto přirozená. Ale to neznamená, že byste se měli zeptat na cokoliv, co vám zrovna bleskne hlavou. Někdy je lepší mlčet, zvlášť pokud nechcete šlápnout vedle. Jak se říká, dvakrát měř, jednou řež. A v konverzaci to platí dvojnásob.
„Proč nejsi vdaná/ženatý?“
Ptát se na tohle, obzvlášť někoho po třicítce, je tak trochu jako házet granáty do rybníka. Statistiky mluví jasně: je velká šance, že ten člověk už manželstvím prošel a má to za sebou. A i když ne, co když na svatbu prostě nevěří? Nebo to z nějakého důvodu není možné? Tahle otázka může být pekelně osobní a bolestivá. Navíc, komu do toho vlastně něco je, že? Ne nadarmo se říká, že do cizího zelí se nemá šťourat.
„Proč jsi nedodělal/a školu?“ nebo „Proč jsi nešel/šla na vysokou?“
V dnešní době, kdy se na vysokou školu pohlíží jako na jedinou cestu k úspěchu, se tohle může vyznít dost povýšeně. A navíc, ne každý potřebuje diplom, aby se v životě prosadil. Někdy se prostě člověk rozhodne jít jinou cestou. A ptát se na to může vyvolat dost nepříjemné pocity. Co čekáte, že vám ten člověk řekne? Že je hloupý? Že neměl peníze? Nechte to plavat, radši.
„Ty nevíš, že ti to škodí?“
Tohle slýchají těhotné ženy, kuřáci a lidé s nadváhou nejčastěji. Ale upřímně, co je vám do toho? Pokud ten člověk nežije pod kamenem, tak moc dobře ví, že to, co dělá, není zrovna zdravé. A vaše soudy, převlečené za soucit, mu nepomůžou. Spíš ho naštvou. A ruku na srdce, kdo z nás někdy nedělal něco, co mu škodí?
„Proč nebydlíš v lepší čtvrti/domě?“
Je to k neuvěření, ale i na tohle se někdo zeptá. No, kdyby na to ti lidé měli, tak už tam dávno bydlí, ne? Tohle je prostě hloupá a necitlivá otázka. Radši si ji nechte pro sebe. Život není peříčko a ne každý má štěstí.
„Proč si to nemůžeš dovolit?“
Pro někoho, kdo se potýká s finančními problémy, je to jako rána pod pás. Nejenže je to nezdvořilé, ale taky si tím zajistíte, že vám ten dotyčný už nikdy nic nekoupí. A upřímně, proč by taky měl?
„Proč nemůžeš zhubnout/přibrat?“
Otázky týkající se vzhledu, to je vždycky ošemetná záležitost. Ten člověk si to už možná dávno uvědomil a snaží se s tím něco dělat. A vy mu tím jenom zhoršíte náladu a snížíte sebevědomí. Nechte to být. Jak se říká, každá liška svůj ocas chválí, tak ať si každý žije, jak chce.
A u žen platí tohle pravidlo dvojnásob. Ptát se ženy na váhu, jestli není těhotná, to je hazard. Můžete se totiž trefit do hodně citlivého místa. A proč to riskovat?
Chození do kostela, pouť do Mekky, pravidelná jóga – i to je náboženství. Ať už je něčí víra jakákoliv (nebo žádná), je jen na něm, jestli se s vámi o ní bude chtít bavit. A nutit ho do toho je prostě nevhodné. Ne nadarmo se říká, že o víře a politice se u stolu nebaví.
Kolik stojí tvůj dům/nájem/auto/kabelka/školné pro dítě?
Tohle většinou vede jen k rozdělování na ty, co mají, a ty, co nemají. A taky to může vyvolat zbytečnou rivalitu a závist. Je to jen na lidech, jak utratí svoje peníze. A co je vám do toho? Jestli si vaše kamarádka koupila kabelku za deset tisíc, je to její věc. Nechte si tyhle otázky radši pro sebe, ať si nezavaříte.
Pamatujte, že mlčeti zlato. Někdy je lepší se na nic neptat a prostě si užívat konverzaci bez zbytečných minových polí.