Někdy se prostě stane. Zakopnete cestou na pódium, polijete se kávou zrovna, když chcete udělat dojem, nebo vám ujede sprosté slovo před šéfem. Trapas? Možná. Ale co když vám řeknu, že právě tohle z vás dělá člověka?
Dokonalost je nuda: Proč se nám líbí, když občas selžeme
Asi to znáte. Člověk, co nikdy nechybuje, má vždycky perfektní účes a všechno zvládá levou zadní. Trochu to štve, že? A možná proto je nám sympatičtější ten, kdo si občas „ustřelí nohu“. Je to totiž tak nějak…lidské.
Efekt „faux pas“: Psychologie malých selhání
Víte, tomuhle se dokonce říká „Pratfall Effect“, neboli efekt trapasu. Zjednodušeně řečeno, čím víc se někdo snaží tvářit bezchybně, tím méně ho máme rádi. Naopak, když se mu něco nepovede, je to, jako by se nám trošku přiblížil. Zní to divně? Možná. Ale funguje to! Připomeňte si třeba tu neohrabanou postavu z oblíbeného seriálu. Nechali byste si ji ujít jen proto, že občas něco zpacká? Pochybuju. A víte proč? Protože je s ní sranda a je „ze života“.
Už v roce 1966 to zkoumal psycholog Elliot Aronson. Pustil studentům nahrávku fingované soutěže. Jeden soutěžící působil jako génius, druhý jako totální loser. Aronson zjistil, že génia si studenti oblíbili až ve chvíli, kdy udělal pár chyb. Naopak, loserovi, který chyboval pořád, se popularita ještě snížila. Zajímavé, že?
Takže příště, až si budete myslet, že jste se znemožnili, vzpomeňte si na to. Možná jste si tím naopak získali sympatie. A to za to stojí, ne?