Vzpomínám si, jak mi babička říkávala: „Člověk míní, život mění.“ A měla pravdu. Růst není žádná procházka růžovým sadem. Plno přešlapů, omylů, občas nějaká ta bouře… Ale právě to nás formuje. Jenže, ruku na srdce, dorostla s naším tělem i naše mysl? Nebo občas jednáme jako trucovité děti? Že ti někdo řekl, ať se chováš na svůj věk? Nebo naopak, že jsi „stará duše“? Pojďme se na to podívat.
Dospělá mysl v dospělém těle? 5 znamení, že už hraješ v lize dospělých
Co to vlastně ta „emoční zralost“ je? Není to žádná raketová věda. Jde o to umět se rozhodovat v těžkých chvílích. Když se něco semele a ty cítíš, jak ti stoupá tlak, máš dvě možnosti: buď se stáhneš do ulity a budeš se bránit, nebo se k problému postavíš čelem. Chce to sílu, ale když to zvládneš, posune tě to dál.
Říká se, že jak se chováš, když ti teče do bot, ukazuje, jak jsi na tom s dospělostí. Dítě se vzteká, křičí a dupe nohama, když se mu něco nelíbí. A co ty? Taky házíš ručník do ringu, když se něco nedaří, nebo se snažíš pochopit, co se děje?
Jak poznáš, že už jsi v klubu dospělých? Tady je pět znaků:
- Umíš dávat i přijímat lásku: Věříš si a víš, že si zasloužíš lásku. Nebojíš se ji ani projevit. „Kdo rozdává, ten se neochudí,“ říká se. A platí to i o lásce.
- Učíš se z chyb: Nehraješ si na oběť a nehledáš viníka. Bereš zodpovědnost za svoje činy a snažíš se z nich poučit. „Chybami se člověk učí,“ jak praví staré české přísloví.
- Zvládáš frustraci: Někdy se věci prostě nedaří. Ale ty to nevzdáváš! S pozitivním přístupem hledáš řešení. Víš, že nemůžeš mít vždycky to, co chceš, a že to tak má být. „Co tě nezabije, to tě posílí,“ jak se říká.
- Přijímáš kritiku: Uvědomuješ si, že nejsi dokonalá/ý. A když ti někdo něco vytkne, nebereš to jako útok, ale jako příležitost se zlepšit.
- Jsi optimista/ka a věříš si: Vidíš v lidech to dobré a věříš, že překonáš překážky a dosáhneš úspěchu. „Všechno zlé je pro něco dobré,“ říká se. A optimisté to vědí!
Jak se zbavit dětských bot? Tipy pro ty, kteří chtějí dorůst
Chce to práci, to je jasné. Musíš vystoupit ze své komfortní zóny a naučit se přijímat život takový, jaký je. Otevři oči a vnímej, co se kolem tebe děje. Nauč se naslouchat a vcítit se do druhých. „Dvakrát měř, jednou řež,“ jak se říká. Promysli si, než zareaguješ.
Ale mám pro tebe dobrou zprávu: s trochou odhodlání a praxe se to dá zvládnout. Tady je pět kroků, které ti pomůžou:
Pět kroků k dospělé mysli:
- Buď tady a teď: Vnímej, co se kolem tebe děje a jak se v dané situaci cítíš. Zkus si představit, jak bys mohl/a reagovat. Přestaň se vezť a převezmi řízení.
- Je to tak, jak to je: Realita je taková, jaká je, ať se ti to líbí nebo ne. Přijmi to. Neodmítej, nestěžuj si, nevyhýbej se. Jinak jí dáš moc nad svým životem. „S tím, co máš, se musíš naučit žít,“ jak se říká.
- Buď zodpovědná/ý: Kvalita tvého života závisí na tvých rozhodnutích. Každý den se rozhoduješ, co budeš jíst, jak se budeš cítit, jak budeš reagovat. Jednej tak, abys dosáhl/a toho, co chceš.
- Rozhodni se, co chceš: Musíš mít jasno v tom, co je pro tebe důležité. To ti dá motivaci dělat dobrá rozhodnutí, i když jsi pod tlakem. „Kdo chce kam, pomozme mu tam,“ říká se.
- Buď čestná/ý: Je jednodušší lhát, než říkat pravdu. Ale pokud lžeš, když se ti něco nelíbí, dává to jasně najevo tvoji nezralost. Chovej se tak, jak si myslíš, že je správné, i když to není snadné. „Lež má krátké nohy,“ jak se říká.
Emoční zralost znamená, že máš zkušenosti a víš, jak řešit problémy. Nehážeš věcmi po místnosti, když se ti něco nelíbí, a nenapadáš lidi, kteří s tebou nesouhlasí. „Mluviti stříbro, mlčeti zlato,“ říká se. Někdy je lepší se nadechnout a počkat, než vybuchneš.
Když máš kontrolu nad svými emocemi, chápeš, že tvé činy mají následky, a umíš se podle toho chovat, teprve pak jsi emocionálně zralá/ý.