Znám to moc dobře. Když se cítím pod psa, nic mě nenakopne tak, jako pořádný obětí. A vždycky mě fascinovalo, jak rychle to dokáže zlepšit náladu. Ale vypadá to, že nejsem jediná, kdo to takhle má.
Dotek léčí (i zraňuje): V objetí oxytocinu je víc, než se zdá
Za vším hledej oxytocin – hormon lásky a důvěry. Tedy, ne tak docela… On ten oxytocin totiž není jenom o sluníčku a duze.
Lepší čtení emocí a štědrost? I to je oxytocin!
Kromě toho, že nám objímání a mazlení dělá dobře, taky nám to pomáhá lépe číst lidi a být štědřejší. Různé studie prokázaly, že zvýšení hladiny oxytocinu zlepšuje rozpoznávání emocí v obličeji. V jedné studii z roku 2006 na Mount Sinai School of Medicine v New Yorku dostalo patnáct dobrovolníků s autismem buď dávku oxytocinu, nebo placebo, a poté byli požádáni, aby poslouchali hlas. Ti, kteří dostali oxytocin, dokázali lépe rozluštit emoce za tónem hlasu mluvčího. No řekněte, není to mazec?
A co teprve tohle? Ve studii z roku 2005 na univerzitě v Curychu bylo 178 mužských dobrovolníků požádáno, aby hráli investiční hru s partnery, se kterými se nemohli setkat. Ti, kteří dostali oxytocin prostřednictvím nosního spreje, investovali více peněz než ostatní hráči. V předchozích hrách, které vůbec nezahrnovaly oxytocin, dávali účastníci peníze až poté, co viděli důkazy, že anonymní hráč je spravedlivý. Prostě, s oxytocinem jsme ochotnější riskovat a věřit druhým.
Odvrácená tvář „hormonu lásky“
Ale jak už jsem říkala, není všechno zlato, co se třpytí. Oxytocin má i svou temnější stránku. Zvyšuje žárlivost a škodolibost. V jedné studii na univerzitě v Haifě v Izraeli vědci shromáždili padesát šest lidí (kterým byl podán oxytocin nebo placebo) a požádali je, aby si zahráli hru s fiktivním soupeřem. Nastala jedna ze tří situací: falešný hráč vyhrál více peněz, prohrál více peněz nebo se vyrovnal dobrovolníkům. Ti, kteří dostali oxytocin, hlásili vyšší míru závisti a škodolibosti, když nastaly první dvě situace, ale ne, když byl výsledek stejný. Že by nám oxytocin občas dělal radost z cizího neštěstí? Hm, tak to mě trochu děsí.
Podle jedné nové studie hraje také důležitou roli při zintenzivnění negativních emocionálních vzpomínek a zvyšování pocitů strachu v budoucích stresových situacích. Takže bacha na to, s kým se objímáte, ať si nevytvoříte špatné asociace!
I přes všechny klady a zápory je pořád fajn obejmout někoho blízkého. Uvolňují se při tom příjemné pocity. A co vy? Co cítíte, když někoho objímáte? Souhlasíte s klady a zápory oxytocinu? Co byste do seznamu přidali vy? Ráda si přečtu vaše názory!
Zdroje:
Neuvedeny v originálním textu, ale doporučuji dohledat relevantní studie zmiňované v textu (např. studie z Mount Sinai School of Medicine, University of Zurich a University of Haifa).