Duševní zdraví. Téma, o kterém se mluví čím dál tím víc, ale upřímně – cítíme se v tom všichni tak trochu jako Alenka v říši divů. Bloudíme, narážíme na překážky a snažíme se najít tu správnou cestu. Protože upřímně, kdo z nás někdy nezažil ten pocit, že ho vlastní myšlenky přerůstají přes hlavu?
Duševní zdraví: Cesta k uzdravení není přímka
Jak tedy zvládnout ty chvíle, kdy se zdá, že všechno kolem nás je tak nějak… moc? Jak se alespoň na chvíli uklidnit a najít ztracený klid? Protože víte co? Není to o tom, že byste se museli navždy zbavit bolesti. Je to o tom, jak se s ní naučit žít.
Poznej své spouštěče
Mluví se o tom málo, ale je to zásadní. Spouštěče. Všichni je máme. Něco, co nás vrací zpět do míst, kde jsme se necítili dobře. Může to být konkrétní ulice, stará písnička, nebo dokonce i vůně. Já třeba radši jdu do práce delší cestou, jen abych se vyhnula jedné konkrétní křižovatce. A víte co? Funguje to. Protože i malá změna může udělat velký rozdíl.
Uzdravování není lineární
Tohle si zapamatujte: cesta k uzdravení není přímka. Je to spíš taková divoká jízda na horské dráze. Jednou jste nahoře, jednou dole. Někdy se cítíte silní, jindy máte pocit, že to nezvládnete. A to je naprosto v pořádku. Uzdravování je strašně individuální. Pro někoho to znamená, že konečně umyje nádobí, pro jiného to znamená, že se svěří kamarádovi. Důležité je, že děláte malé krůčky vpřed, i když to tak někdy nevypadá.
Toxicita je vždy krok zpět
Když se cítíte pod psa, je důležité mít místo, kam se můžete schovat. Může to být oblíbený koutek v bytě, hudba, co vám vždycky zvedne náladu, nebo film, který už znáte nazpaměť. Místo, kde se cítíte bezpečně a dobře. Místo, které vám připomene, že už jste to jednou zvládli. A že to zvládnete zase. Protože víte co? Jste silnější, než si myslíte.
Přiznej si svoje myšlenky
Nebojte se svých myšlenek. Neignorujte je. Zkuste se jim postavit čelem. Zjistěte, co vás trápí, a hledejte způsoby, jak se s tím vyrovnat. Někdy to znamená, že si o tom promluvíte s někým blízkým, jindy to znamená, že vyhledáte odbornou pomoc. A to je taky v pořádku. Důležité je, že si uvědomujete, co se ve vás děje. A že s tím něco děláte. Protože, jak se říká, i cesta o tisíci mil začíná jedním krokem. A ten nejdůležitější krok je ten, kdy si přiznáte, že potřebujete pomoc.