Už jste někdy seděli v křesle, naproti někomu, komu jste svěřovali věci, o kterých nikdo jiný neslyšel? Věci, které se zdály tak křehké a zranitelné, že vyslovení nahlas bylo jako pustit je do mrazivého větru? Terapie. Pro někoho spása, pro jiného strašák. Ale ať už k ní máte jakýkoliv vztah, jedno je jisté: stojí na důvěře.
Důvěrnost v terapii: Vaše tajemství jsou u mě v bezpečí
Představte si, že se chystáte na první sezení. V břiše vám lítají motýli, nervozita by se dala krájet a v hlavě se vám mísí milion otázek. Co budu říkat? Budu se muset svlékat? Bude mě soudit? A co když se to, co řeknu, dostane ven?
Mlčenlivost jako základní kámen
Právě ta poslední otázka je klíčová. A odpověď je jednoznačná: Ne, vaše tajemství se nedostanou ven. Mlčenlivost je totiž pro terapeuta nejen etická, ale i zákonná povinnost. Berte to jako svaté. Jako slib daný lékařem. Jen s tím rozdílem, že tady se jedná o vaše duševní zdraví.
Je to jako s lékařem. Nebo s právníkem. Řeknete jim ty nejintimnější detaily, protože víte, že jim můžete věřit. A oni s nimi budou zacházet s nejvyšší opatrností. Protože to je jejich práce. Protože to je to, co dělá z terapeuta terapeuta.
Výjimky potvrzují pravidlo
Samozřejmě, jako u všeho, existují výjimky. Terapeut je povinen prolomit mlčenlivost například v situaci, kdy jste vy nebo někdo jiný v bezprostředním ohrožení života. Nebo pokud je k tomu vyzván soudem. Ale i v takových případech se snaží terapeut jednat maximálně diskrétně a sdělit pouze nezbytné informace.
Představte si to jako takovou pojistku. Máte ji, ale doufáte, že ji nikdy nebudete muset použít. A terapeut dělá všechno proto, aby k tomu skutečně nedošlo.
Takže, až příště usednete do toho křesla, zhluboka se nadechněte a věřte, že vaše tajemství jsou v bezpečí. Protože právě v tom bezpečném prostoru se může začít dít ta opravdová magie. A vy můžete konečně začít uzdravovat.