Vzpomínáte si na ten pocit, když jste se ve škole cítili jako cizinec? Jako byste seděli na okraji, ne úplně rozuměli všem těm hrám a pravidlům? A co když si představíte, že ten pocit neodezní ani po týdnu, ani po měsíci, ale provází vás celou školní docházku? Bohužel, pro mnoho dětí to není žádná sci-fi.
Elliot Aronson: Skládanková metoda (Jigsaw Classroom) – jak snížit předsudky ve škole
Elliot Aronson, sociální psycholog, si s tímhle problémem lámal hlavu už v 70. letech. A víte co? Našel elegantní řešení. Takové, které by se dalo říct, že je postavené na obyčejné lidskosti a spolupráci. Nic složitého, žádné raketové vědy. Prostě „skládačka“.
Princip skládačky
Představte si, že máte velký obraz, ale každé dítě má jen malý kousek. Bez ostatních svůj kousek nepochopí, a hlavně – nemůže obraz dokončit. A přesně takhle funguje i Aronsonova metoda. Rozdělíte učivo na menší části a každému dítěti svěříte jednu. Tím se z nich stávají experti na dané téma. A co je nejdůležitější? Musí se o své znalosti podělit s ostatními, aby složili celkový obraz.
Proč to funguje?
Když se děti spoléhají jeden na druhého, učí se poslouchat a respektovat názory ostatních. Zjišťují, že každý, i ten „otravný klučina z lavice vedle“, má něco, co může nabídnout. A tohle zjištění bourá předsudky a buduje mosty tam, kde předtím byla jen bariéra.
Skládanka v praxi
Není to žádná složitá magie. Stačí trocha plánování a ochota zkusit něco nového. Učitel rozdělí třídu do skupin, každému studentovi přidělí část učiva a pak už jen sleduje, jak se skládačka dává dohromady. A výsledek? Nejenže se děti naučí látku, ale také se naučí spolupracovat, respektovat se a vidět v ostatních lidi, ne jen štítky.
Je to tak jednoduché, až je to geniální. A možná právě v té jednoduchosti tkví síla téhle metody. Protože někdy ty nejlepší řešení jsou přímo před námi, jen se na ně musíme podívat z jiného úhlu.