Už se ti někdy stalo, že jsi reagovala způsobem, kterého jsi pak litovala? Třeba jsi utrousila jedovatou poznámku, nebo jsi řekla něco ošklivého rodiči, kamarádce nebo kolegovi. Stres a vztek – i tyhle situace můžou být příležitostí k sebereflexi a emočnímu růstu. Mohou nás vést k rozvoji emoční inteligence.
Emoční inteligence: 6 kroků k ovládnutí sebe sama (i druhých)
Emoční inteligence je schopnost vnímat, vyhodnocovat a ovládat své emoce. Ale pozor, neplést si emoční regulaci s potlačováním emocí! Potlačování emocí totiž může bránit tvé schopnosti být emočně inteligentní.
I když lidé s vyšším IQ vydělávají víc peněz a celkově bývají zdravější, klíč k jejich úspěchu nezávisí jen na inteligenci samotné. Inteligenci ovlivňuje spousta faktorů – a jedním z nich je právě emoční inteligence. Tolik k obecné inteligenci, která se dřív používala k výpočtu IQ.
Takže, jak se člověk stane emočně inteligentnějším?
Někteří lidé jsou emočně inteligentnější než jiní, to je fakt, ale není to vrozená vlastnost. Naštěstí se to dá zlepšit. Tyhle návyky ti pomůžou rozvíjet emoční inteligenci.
1. Sebepoznání: Uvědom si, co cítíš
Prvním krokem k rozvoji emoční inteligence je sebepoznání. Sebepoznání spadá do vnímavé složky EQ a týká se schopnosti aktivně a přesně rozpoznávat emoce. Emoce jsou mnohem víc než jen pocit. Existují i neverbální signály, jako je řeč těla nebo mimika, které jsou důležité pro pochopení emocí.
Ale pozor, pokud chceš porozumět emocím druhých lidí, musíš nejdřív porozumět těm svým. Vytváření návyků, které podporují sebepoznání a sebekontrolu, ti může pomoct zvýšit EQ. Techniky jako jóga, meditace a psaní deníku jsou užitečné, protože vyžadují reflexi. Jóga i meditace ti pomůžou zvládat stres a naučí tě být přítomná ve svém těle. Během meditace nebo psaní deníku se zeptej sama sebe, co v danou chvíli cítíš a co se z toho můžeš naučit. Pokud jsi klidná a přítomná sama v sobě, poznáš, jak se cítíš a co cítíš.
2. Sebekontrola: Ovládni své reakce
Jakmile zvládneš vnímat své emoce, můžeš je začít ovládat. Sebekontrola zahrnuje kognitivní aktivitu, a proto se považuje za kognitivně složitější než sebepoznání. Emoce řídí naši pozornost a kontrolují naše reakce. Ovlivňují také kognitivní funkce, jako je rozhodování, řešení problémů, učení a paměť. Regulace emocí ti může pomoct k těmto kognitivním funkcím přistupovat a být produktivnější.
Ale nejdřív by ses měla naučit rozlišovat sebekontrolu od potlačování. Potlačování se může dít vědomě (v tom případě se tomu říká suprese) i nevědomě. Tvá mysl se rozhodne ignorovat to, co cítíš. Sebekontrola na druhou stranu znamená zhodnotit své emoce a jejich dopad. Jak se kvůli nim cítíš a co s tím pocitem děláš.
Sebekontrola má dvě části: upřímně identifikovat, co cítíš, a pak podniknout kroky k vytvoření pozitivního výsledku. Například, pokud vím, že mám sklony k prokrastinaci. Nejdřív bych se zeptala sama sebe, jaké myšlenky to chování způsobují, a pak bych vytvořila bariéry, které mi zabrání prokrastinovat. Možná to znamená nastavit si časovač, jak dlouho můžu používat sociální sítě, nebo vytvořit seznam priorit. Pokud je důvodem mé prokrastinace emoce, což většinou je, tak si sednu sama se sebou a vypořádám se s jakýmikoli úzkostnými myšlenkami, které mám. Napíšu si je nebo je nějakým způsobem verbalizuju, aby už mi neobsazovaly mysl.
Pokud máš problémy s hledáním technik, které ti pomůžou zvládat emoce, obrať se na terapeuta.
3. Porozumění emocím: Proč to cítím?
V horkém momentu je snadné impulzivně vybuchnout. To ale obvykle vede k lítosti a zklamání. Často jsou naše impulzivní reakce způsobeny nepochopením našich emocí. Zastavit se a porozumět emoci je něco jiného než ji vnímat. Složka vnímání se týká identifikace emocí, zatímco zdůvodňování se týká snahy zjistit původ emoce.
Tenhle krok tě někdy může donutit čelit těžkým věcem o sobě samé. Tvá prudká reakce na něčí komentář nebo událost může být způsobena negativním vnitřním monologem nebo jinými myšlenkami, které se skrývají v našem nevědomí. Naučit se pozorovat a chápat své emoce ti může pomoct vcítit se do druhých.
Sebepoznání a sebekontrola jsou základní principy rozvoje emoční inteligence, takže jak ji praktikovat?
4. Aktivní naslouchání: Vnímej, co druzí říkají
Jakmile si vytvoříš návyk být v souladu se svými emocemi, můžeš to, co ses naučila, využít k lepším vztahům s ostatními. Jedna z věcí, kterou lidé s vysokým EQ často praktikují, je aktivní naslouchání druhým.
Všichni umíme poslouchat. Děláme to pořád. Ale slyšíme? Během rozhovorů si můžeme myslet, že posloucháme, když ve skutečnosti čekáme, až přijde naše chvíle promluvit. Lidé s vysokou emoční inteligencí se naučili poslouchat druhé. Snaží se skutečně pochopit obsah a podtext toho, co druhá osoba říká.
Jeden ze způsobů, jak dát druhé osobě najevo, že jí nasloucháš, je klást otázky.
5. Empatie: Vciť se do kůže druhého
Sebepoznání a emoční regulace ti pomůžou rozvíjet empatii. Ti, kteří mají vysoké EQ, umí porozumět emocím druhých. Schopnost vcítit se do druhých ti dá lepší představu o tom, jak na ně reagovat.
Například, tvůj kolega na tebe vyjede. Schopnost vcítit se do něj ti umožní reagovat způsobem, který je vhodný (tj. nekřičet na něj nebo nebýt jedovatá). Být empatický ale neznamená, že budeš akceptovat toxické chování. Možná mu dáš napoprvé šanci. Ale pokud se jeho postoj nezmění, oslov ho klidně a asertivně.
6. Vyjadřuj své emoce: Mluv o tom, co cítíš
Emočně inteligentní lidé nejen rozumí tomu, co cítí, ale umí to i vyjádřit. Tím, že vyjádřuješ své emoce, mám na mysli jejich adekvátní vyjádření. Například, měla jsi v práci hrozný den. Jsi frustrovaná, ve stresu a naštvaná. Jeden ze způsobů, jak se s těmito emocemi vypořádat, je rejpat a stěžovat si, když vstoupíš do domu, vyvolat hádku s partnerem a pasivně agresivně pracovat na projektu, který máš zítra odevzdat. Vhodnější reakcí by bylo klidně si s partnerem promluvit o tom, jak se cítíš, u sklenky vína.
Emoční inteligence je mocná věc, kterou se vyplatí rozvíjet. S trochou praxe, trpělivosti a spoustou sebereflexe můžeš zvládnout umění regulovat své emoce a odhadovat emoce druhých.
Pokud tě zajímá tvá emoční inteligence, existují online testy, které můžeš absolvovat. Můžeš také požádat svého terapeuta, aby ti jeden provedl.
Dej nám vědět v komentářích níže, který z těchto tipů ti pomohl nejvíc.