Disclaimer: Cílem tohoto článku je zvýšit povědomí veřejnosti, nikoli sloužit k autodiagnostice.
Emoční násilí není jen nadávka. Zraňuje i…
„Poslední dobou se v našem vztahu necítím dobře. Myslím, že to začíná být nezdravé,“ svěřuje se ti tvá nejlepší kamarádka.
„A došlo někdy k fyzickému násilí? Nebo tě partner uráží?“
Často, když se bavíme o nezdravých vztazích, soustředíme se jen na fyzické násilí a malou část emočního násilí, kterou tvoří urážky a hrubá slova. Zřídka se ptáme na jiné formy emočního zneužívání. A co je horší, je, když se ve vztazích zaměřujeme pouze na fyzické násilí. Ale co to emoční násilí vlastně je?
Podle Americké psychiatrické asociace je emoční násilí „forma nefyzického násilí, která spočívá ve vzorci chování, kdy jedna osoba záměrně a opakovaně vystavuje druhou nefyzickým činům, které jsou škodlivé pro behaviorální a afektivní fungování a celkovou duševní pohodu. Vědci dosud nevytvořili univerzálně dohodnutou definici tohoto pojmu, ale identifikovali různé formy, které může emoční násilí mít, včetně verbálního napadání; zastrašování a terorizování; ponižování a degradace; vykořisťování; obtěžování; odmítání a zadržování náklonnosti; izolace; a nadměrná kontrola.“
1. Znevažování tvých emocí
„Určitě to nebylo tak hrozné.“
„Neměla by ses tak cítit.“
Tento typ emočního násilí můžeš zažít mnoha způsoby, můžeš si o něm přečíst i v textu, e-mailu, poznámce nebo jakékoli jiné formě neverbálních fyzických podnětů (tichá domácnost, ignorování). Existují dvě různé kategorie lidí, kteří znevažují tvoje pocity:
- Ti, kteří si to neuvědomují a věří, že se ti jen snaží pomoct, bez úmyslu zahanbovat tvé myšlenky a pocity.
- Ti, kteří si to uvědomují a znevažují emoce jiných lidí jako způsob, jak je manipulovat a uplatňovat nad nimi kontrolu (gaslighting).
Podle studie Krause a kol. (2003), když člověk zažil v dětství emoční znevažování (tj. psychické týrání, tresty a bagatelizaci), má tendenci rozvíjet chronickou emoční tíseň, jakmile dospěje, což nakonec vede k příznakům deprese a úzkosti.
2. Nutí tě neustále se „prokazovat“
Jednoho dne se ti žena svěří, že váš manželský život se zdá být nudný a nezáživný. Nic zajímavého se neděje, je to pořád ta samá rutina. Jednoho dne s tebou otevře diskusi o tom, že má pocit, že se chce rozvést. Když se zeptáš proč, řekne, že jsi pořád tak zaneprázdněný a nikdy nemáš čas ji udělat šťastnou. Že jí už tak často nekupuješ kytky, jako jsi to dělal dřív. Že jsi tak zaneprázdněný, že jsi zapomněl na její narozeniny. Jsi skleslý, hluboko uvnitř ji pořád miluješ a jsi odhodlaný manželství zachránit. Takže navzdory tomu, že máš problémy s prací, si uděláš čas a snažíš se udělat všechno, abys ji potěšil, koupíš jí její oblíbenou kytici květin, chodíte každý víkend na rande a navrhneš, že možná je čas, abyste měli děti, aby byl život po narození dítěte vzrušující. Ale ona stále není spokojená a chce pokračovat v rozvodu. Vaše výročí je za týden. Tajně pro ni plánuješ nádherné překvapení, dovolenou na jejím seznamu přání. Než máš vůbec šanci ji překvapit letenkou, zlomí ti srdce těmito slovy: „Mám milence, kterého teď miluju. Chci být s ním. Chci se rozvést.“ Cítíš, jak se ti srdce rozbíjí na kousky.
3. Zlehčování tvých úspěchů
„Mami, konečně jsem udělala zkoušku z matiky!“ hlásíš mámě, jakmile přijdeš domů.
„Udělat? To je to nejlepší, co umíš? Měla jsi dostat jedničku. Proč nemůžeš dostat jedničku jako tvůj bratr? On má vždycky z matiky jedničku.“
Tenhle rozhovor se svou matkou vedeš jedno odpoledne. Čekáš, že se tvoje máma bude chovat jako máma tvé nejlepší kamarádky, bude mít radost, obejme tě a poplácá tě po zádech za to, že se ti podařilo zlepšit známku místo toho, abys propadla jako obvykle. Pak si pomyslíš: „Proč nemůže být moje máma jako Gerardova máma?“
Ano, když člověk zlehčuje tvoje úspěchy, budeš se cítit malá, prázdná, nevýznamná, méněcenná nebo bezcenná. Pokud se toho dopouští rodič, ve skutečnosti to pramení z nejistoty a nedostatku sebedůvěry. V důsledku toho se rodič dívá na dítě jako na mini-já, jako na rozšíření své vlastní osoby. Proto se rodič uchyluje k tomuto emočnímu zneužívání jako způsobu, jak získat pocit bezpečí (Brown, 2013).
4. Využívání tebe pro vlastní zisk
Ve vztahu je často těžké říct, jestli tě ten druhý využívá nebo ne. Manipuluje s tebou a podvádí tě, aby uspokojil své vlastní potřeby a touhy, aniž by s tebou počítal. Může se to stát v různých typech vztahů; s rodiči, dětmi, rodinnými příslušníky, partnerem, přáteli a kolegy. Může se to vyskytovat na různých úrovních a v různých formách; ať už finančně, sexuálně nebo emocionálně.
Podle klinické psycholožky Dr. Carly Marie Manly, jako vždy, chování lidí a motivace k něčemu existují v kontinuu; například na méně škodlivé straně se tvůj partner rozhodne být s tebou ve vztahu, protože se cítí osamělý, a na škodlivější straně spektra tě tvůj partner využívá pro moc, finanční zisk a jen proto, aby měl někoho, koho by mohl kontrolovat a zneužívat.
5. Posmívání se tvým zájmům a pohledu na věc
Je vůbec v pořádku být sarkastický, zesměšňovat a snižovat lidi kvůli jejich zájmům a pohledu na věc? Jaké jsou hranice, které by ses neměla překročit?
Když se někomu posmíváme, většinou máme postranní úmysly a už víme, co z toho chceme získat. Možná jsme naštvaní, že dotyčný nepřemýšlí o důsledcích svého jednání. Možná si z předchozí zkušenosti myslíme, že jemný přístup je zbytečný, a jako poslední možnost použijeme sarkasmus. Ale jsou i lidé, které prostě baví zesměšňovat a upozorňovat na to, co je na něčem nebo na někom špatné a absurdní, protože je to baví a cítí se díky tomu nadřazeně a dobře. Například tvůj školní tyran, který se ti prostě posmívá, protože se díky tomu cítí mocný a nadřazený. Komplex méněcennosti (Sherman, 2018).
6. Nabourávání tvých hranic a nucení tě do věcí, které nechceš dělat
Právě jsi se přestěhovala na novou školu. Osloví tě vůdce gangu v téhle škole a řekne ti: „Chceš být v našem gangu? Tak si tohle zakouř. Jestli to odmítneš, tak tě tak zmlátím, že budeš litovat, že jsi se na tuhle školu přestěhovala,“ řekne ti a podá ti cigaretu. Netušíš, že ta cigareta obsahuje zakázanou drogu.
Stalo se ti někdy, že ses cítila nepříjemně a nechtěla jsi dělat určité věci, ale tvoji vrstevníci začali vstupovat do tvého prostoru, páchali zmatek tím, že tě nutili dělat věci, které odmítáš? Tohle narušování tvého osobního prostoru a hranic může být také formou emočního násilí. Je to forma vědomého nebo nevědomého pokusu ovládat oběť a donutit ji dělat to, co chtějí.