Meryl Streep kdysi řekla: „Největší dar, který lidské bytosti mají, je schopnost empatie.“ A víte co? Má naprostou pravdu.
Empatie na dosah? Čtěte (chytrou) beletrii.
Komu se svěříte, když vás něco trápí nebo jste z něčeho na dně? Pravděpodobně někomu, kdo vás umí vyslechnout a projevit pochopení pro vaše pocity a soucit s vaší situací. Někdo, kdo se dokáže vcítit do vaší kůže. A víte, co je na tom všem nejlepší?
Já mám štěstí, že mám nejlepšího kamaráda už od střední školy, a to už je pěkná řádka let. Ať se jedná o jakékoliv dilema, zlomené srdce nebo radost, kterou s ním sdílím, vždycky je tu pro mě. Když jsou těžké časy, sedí vedle mě, někdy tiše, někdy se ptá, ale vždycky mi rozumí. Je to prostě poklad, a já si ho moc vážím.
Jenže, jak si tak říkám, ne každý má to štěstí… A co když se dá empatie naučit? Co když je na ni nějaký trik?
Co je to vlastně ta empatie?
Empatie je schopnost člověka chápat a sdílet zážitky, pocity a emoce jiného člověka, jako by byly jeho vlastní. Někteří lidé se s touhle schopností prostě narodí. Zdá se, že jiní by museli hodně zatnout zuby, aby alespoň trošku pochopili, o co jde. Prostě, jak se říká, „někomu to pálí a někomu ne“.
Empatici, ti citlivější jedinci, doslova nasávají emoce ostatních, a někdy dokonce i jejich fyzické symptomy. Používají svou intuici, aby filtrovali a chápali svět. Někdy to ale vede k tomu, že jsou zahlceni a trpí stavy jako panické ataky a deprese. Když absorbujete emoce druhých a cítíte je jako své vlastní, zaděláváte si na pěkné turbulentní časy. Empatici se musí naučit o sebe pečovat, dobíjet baterky a zůstat nohama na zemi. Jinak je to hodně těžké. Opravdu.
Jako empatik vím, jaké to je cítit bolest všech ostatních. Můj den může začít sluníčkově a bez problémů, ale když se zastavím v cukrárně a vidím muže s cedulí „Mám hlad“, je mi smutno z jeho situace. Hned mám trochu horší náladu. Pak přijdu do práce a můj kolega se hádá se svou ženou po telefonu. Zavěsí bez rozloučení a těžce si sedne do židle. Nabídnu mu chápavý úsměv a kývnu. Strávím 15 minut sdílením jeho krušného rána a vracím se ke svému stolu unavená a vyčerpaná. A to den teprve začal! Znáte to taky?
Trocha empatie neuškodí… Skoro nikomu.
Málokdo postrádá empatii úplně. Lidé se jen chrání různými způsoby. Někteří prostě nezvládnou ty silné pocity, které v nich vyvolává bolest jiného člověka. Chrání své vlastní emoce tím, že se od trpícího člověka distancují. Je to pochopitelné… Ale má to i svou stinnou stránku.
Tím, že se chráníte tímto způsobem, nemůžete trpícímu člověku nabídnout podporu, kterou potřebuje a zaslouží si. Nikdo by neměl trpět sám, nebo ještě hůř, s někým, komu se zdá, že je mu to jedno.
Mít empatii a mít kolem sebe lidi, kteří jsou empatičtí k vám, je součástí toho, co nás dělá lidmi. Také to do značné míry ovlivňuje kvalitu vztahů ve vašem životě. Úroveň štěstí, naplnění a bezpečí, stejně jako pocit sounáležitosti ve vašich vztazích, přímo souvisí s mírou empatie, kterou vy a druhá osoba dokážete cítit. Pokud chybí empatie, chybí i skutečné spojení a porozumění. A to je velká škoda.
Čtěte! A budete empatičtější
Možná by se vám hodilo trošku více empatie při jednání se světem kolem vás. Možná by váš partner ocenil více pochopení, nebo chcete být lepším přítelem. A víte co? Ukazuje se, že stačí číst beletrii! Chytrou beletrii, samozřejmě.
Podle série studií psychologů Davida Comera Kidda a Emanuele Castana, čtení beletrie zlepšuje schopnost člověka rozpoznávat a chápat emoce druhých lidí. A to je klíčová dovednost pro orientaci ve společenských vztazích.
Dvojice provedla pět studií, ve kterých rozdělila různý počet účastníků a zadala jim různé úkoly spojené se čtením. Dostali úryvky z populární beletrie, literární beletrie, literatury faktu, nebo nic. Po dokončení úryvků absolvovali účastníci test, který měřil jejich schopnost odhadovat a chápat myšlenky a emoce druhých lidí. Výzkumníci zjistili významný rozdíl mezi čtenáři literární beletrie a populární beletrie. Skóre bylo trvale vyšší u těch, kteří četli literární beletrii, než u těch, kteří četli úryvky z populární beletrie nebo literatury faktu. Zajímavé, že?
Kidd říká: „Skvělí spisovatelé vás promění ve spisovatele. V literární beletrii vás neúplnost postav nutí snažit se pochopit myšlení ostatních.“ A to je možná to kouzlo!
Co je tedy ta správná kniha?
Populární beletrie je plná dobrodružství a vzrušení. Postavy bývají „vnitřně konzistentní“. To znamená, že jejich emoce a reakce jsou pro čtenáře předvídatelné. Čte se to samo a člověk se u toho dobře baví. Ale na empatii to nemá takový vliv.
Literární beletrie je obvykle realističtější a zaměřuje se na postavy a jejich vztahy, aniž by zacházela do detailů. Čtenář musí vyplnit mezery, aby pochopil jejich motivaci. Postavy nás učí o životě, hodnotách, stereotypech a sociálním chování, a také zpochybňují naše očekávání. Nutí nás to přemýšlet, vcítit se a pochopit svět kolem nás hlouběji. A to je to, oč tu běží.
Výsledky naznačují, že čtení literární beletrie zlepší vaši schopnost vcítit se do druhých lidí jak v sociálních situacích, tak i ve vašich osobních vztazích. Takže, co si přečtete jako první?
A co dál?
Praktické důsledky by mohly být zavedení čtenářského programu ve věznicích, aby se zlepšilo sociální fungování a empatie vězňů, nebo třeba zařazení více literární beletrie do našeho vzdělávacího systému. To by vůbec nebylo špatné, co myslíte?
A to je také dobrá zpráva pro ty, jejichž osobní vztahy trpí nedostatkem empatie u jednoho z partnerů. Zkuste mu nenápadně podstrčit třeba román od Louise Erdrichové a počkejte, až ho dočte. I když, v mém případě by ho k tomu donutit byla úplně jiná bitva. Ale za zkoušku to stojí, no ne?