Víte, jak to chodí. Život se valí a občas s sebou přinese i věci, ze kterých máme husí kůži. Strachy, úzkosti… to zná asi každý. Ať už se vám ježí chlupy při pomyšlení na veřejné vystupování, pavouky, výšky, nebo třeba jen na telefonování s úřady, je to prostě nepříjemné. Co s tím ale dělat, kromě toho, že se tomu vyhýbáte obloukem?
Expoziční terapie: Co to vlastně je?
No, v podstatě jde o to, postavit se svým démonům čelem. Ale žádný strach, nečekejte žádné skákání padákem, pokud máte panickou hrůzu z výšek. Expoziční terapie je postupná a citlivá metoda, která vás má naučit, jak ovládat své reakce na to, co vás děsí. Takže žádný šok, spíš opatrné našlapování.
Jak to funguje v praxi?
Představte si, že máte fobii z psů. Místo toho, abyste se jim vyhýbali jako čert kříži, začnete třeba tím, že si prohlédnete fotku roztomilého štěněte. Pak se podíváte na video, kde si pes hraje. A nakonec se třeba odhodláte k tomu, pohladit si chlupatého mazlíčka kamarádky. Krok za krokem, pomalu a jistě. Důležité je jít tempem, které vám vyhovuje.
Proč to vlastně zabírá?
Pointa je v tom, že si mozek zvyká. Opakovaná expozice, tedy opakované vystavování se tomu, co nás děsí, vede k tomu, že se reakce na strach oslabuje. Zkrátka, už to není tak hrozné, jak se zdálo. A to je celkem fajn pocit, nemyslíte?
Není to jen pro „hysterky“?
Ale kdepak! Každý z nás má něco, co ho trápí. A expoziční terapie může pomoci s různými typy úzkostí a fobií. Ať už jde o strach ze sociálních situací, panickou poruchu, obsedantně-kompulzivní poruchu, nebo prostě jen o to, že máte problém s létáním. Nejde o to, být „silný“ nebo „normální“, jde o to, žít život naplno a bez zbytečných omezení.
Samozřejmě, není to žádná zázračná pilulka a nejlepší je, když vás terapie provází odborník. Ale už jen to, že o tom víte a uvědomujete si, že existuje cesta, jak se s tím poprat, je velký krok kupředu.