Generace X o duševním zdraví: Od blázinců k dnešní realitě

Pamatujete si ty časy, kdy slovo „blázinec“ nebylo jenom zastaralým výrazem z knih, ale reálnou hrozbou? Generace X, ti, co se narodili mezi lety 1965 a 1979, si to pamatují dost dobře. Jak se na duševní zdraví dívali oni a jak se na něj díváme my dnes? Odpovědi vás možná překvapí.

Generace X o duševním zdraví: Od blázinců k dnešní realitě

Vzpomínáte si, kdy jste poprvé slyšeli o „problémech s duševním zdravím“? Pro lidi z generace X to nebyla vždycky běžná fráze. Spíš se mluvilo o lidech, kteří „nejsou normální“. Cindy, dnes 52 let, vzpomíná: „Nikdy jsem to neslyšela popisovat jako problém. Spíš se říkalo, že je někdo ‚mimo‘.“

Negativní nálepky a strach

A jak se na duševní nemoci dívalo? Negativně. Velmi negativně. „Měla jsem pocit, že někteří duševně nemocní jsou nebezpeční a potřebují zavřít do ‚blázince‘,“ říká Cindy. Maria, 47 let, dodává: „Lidé se báli o tom mluvit. Říkali spíš, že je někdo ‚down‘ nebo ‚depresivní‘, než že má duševní nemoc.“

Blázince jako jediné řešení?

Zdálo se, že jediná „pomoc“, která byla k dispozici, bylo zavření do ústavu. „Prostě je prohlásili za blázny a zavřeli je,“ vzpomíná Cindy. „Nezáleželo na tom, jestli dokážou nakupovat nebo chodit do práce. Prostě se probudili jedno ráno ‚jiní‘ a šli.“

Dneska? Mluvíme o tom víc, ale…

Maria vidí posun: „Myslím, že se o duševním zdraví mluví víc, ale pořád si myslím, že lidé, kteří trpí duševní nemocí, se neozvou, dokud nejsou v krizi.“ A i když se zdá, že osvěta pomohla, Cindy si myslí, že „pořád existují lidé, kteří se cítí trapně, když mluví o duševním zdraví.“

Není to jen o slovech. I když máme nová slova a fráze, opravdová pomoc je často nedostupná. Maria se svěřuje se zkušeností svého syna: „Když byl v krizi, trvalo i čtyři hodiny, než někdo přijel.“

Cesta je ještě dlouhá

I když jsme ušli dlouhou cestu od dob „blázinců“, je jasné, že máme před sebou ještě kus cesty. Zlepšila se komunikace, ale opravdová, rychlá a efektivní pomoc je stále v mnoha případech nedostatková. Možná je na čase se zamyslet, jestli jenom nemluvíme o problému, ale jestli ho i opravdu řešíme.