Tak co, už jste se dneska stihli zamyslet nad tím, kdo vlastně jste? Ne tak, jak se vidíte na Instagramu, ale doopravdy. Vím, zní to jako klišé z motivační příručky, ale ruku na srdce – kolik času věnujeme skutečnému sebepoznání a ne jen tomu, jak nás vidí ostatní?
Hazel Markus: Sebeschémata – jak naše představy o sobě ovlivňují naše vnímání
Hazel Markus, psycholožka z univerzity ve Stanfordu, na to měla docela zajímavou teorii. Říkala jí sebeschémata. Co to je? Představte si takovou interní mapu sebe sama. Ne přesnou, ale spíš takový náčrt, co si o sobě myslíte v různých oblastech života. Jste sportovní typ? Jste kreativní duše? Nebo spíš pragmatický realista? To všechno jsou dílky skládačky zvané sebeschéma.
Co všechno sebeschémata ovlivňují?
No, skoro všechno. Jak vnímáte svět, jak si vybíráte, co si zapamatujete, jak se chováte v různých situacích… Je to takový filtr, kterým si propouštíte realitu. A teď si představte, že ten filtr je zkreslený. Že se vidíte jinak, než jací doopravdy jste. Průšvih, že? Proto je tak důležité, abychom se snažili svá sebeschémata pochopit a v případě potřeby je i trochu poopravit.
Někdy se stane, že si o sobě myslíme něco, co už dávno není pravda. Třeba, že jsme neschopní v kuchyni, i když jsme minulý týden upekli naprosto božský dort. Nebo že neumíme tančit, ačkoli se na parketu cítíme jako ryba ve vodě. Tyhle negativní sebeschémata nás brzdí a nedovolí nám rozvinout náš potenciál. Je to jako mít brzdu na plný plyn – nikam se nedostaneme.
Jak na to jít?
Tak co s tím? Zapomeňte na radikální sebetrýzeň a zkoumání svého nitra pod mikroskopem. Stačí si občas položit pár otázek. Co mi jde dobře? V čem se cítím silná/silný? Co mě baví? A hlavně – co bych chtěla/chtěl v životě dělat jinak? A nebojte se zeptat i lidí kolem sebe. Někdy vidí naše silné stránky lépe než my sami. Je to takový brainstorming s vlastní osobností. A co je na tom nejlepší? Že nikdy nekončí. Sebepoznání je cesta, ne cíl. A každá cesta je dobrodružství, no ne?